Co se týká trhu práce, tak stát by měl poskytnout co největší úlevy každému, kdo si založí živnost. Živnostníci by nemuseli pracovat v izolaci, ale mohou se vzájemně zaměstnávat na tzv. švarcsystém, který by byl legální a zdaněný pouze jednoduchou proporční daní. Očekávaný výsledek je tento: V každé obci vznikne trvalý proud nově budovaných domácích firem a zároveň nově zřizovaných pracovních míst. Tento proud zároveň zdola rozbije korporátní kartely a monopoly a výsledkem bude sevření sociálních nůžek bez nutnosti státního přerozdělování. V souvislosti s navrženými opatřeními by vzniklo mnoho pomocných pracovních míst, kde by byla práce lehčí a jednodušší. Díky tomu by byl na volném trhu zaměstnatelný každý, kdo není úplně nemohoucí. Národní bohatství vzniká podle mého názoru tehdy, když si milión chudých lidí udělá živnostenský list a přidá se k budování postupně rostoucích domácích firem podle hesla „Každý podle svých schopností, každému podle přínosu jeho práce.“

Daňová reforma jinak

Každý, kdo prodává zboží, službu, nebo práci, by odvedl daň ve výši několika jednotek procent z tržby bez odečitatelných položek. Termín na zaplacení daně by byl až po termínu splatnosti pohledávky. A pokud by podnikatel podal nedobytnou pohledávku k soudu, pak by se termín splatnosti daně odložil na dobu, kdy nedobytná pohledávka bude vymožena. Tím navrhuji dosáhnout stavu, kdy bohaté firmy budou platit desítky procent z nadhodnoty, zaměstnanci budou platit jednotky procent z celé superhrubé mzdy a začínající drobní podnikatelé nebudou muset platit nic, dokud nezačnou vydělávat. Takto nastavené daně zároveň vedou k minimalizaci vstupních nákladů na podnikání, což zvýší atraktivitu naší země pro investice bez nutnosti dělat tupé škrty. EET může existovat pod podmínkou, že daně budou natolik jednoduché, aby EET mohla automaticky vytisknout kompletně vyplněné daňové přiznání. Zdravotní a sociální odvody by měly být nahrazeny jednoduchou proporční daní. Rozdělení této daně na zdravotnictví, sociálno a ostatní má být interní funkcí ministerstva pro plánování rozpočtu. Ministerstvo financí bych rozdělil podle známého návrhu ekonoma Pavla Kohouta.

Penzijní reforma pružně

Stávající penzijní pyramidu bych zrušil a nahradil ji jednou z následujících alternativ:
1) Sociální dávky se budou vyplácet podle bodů za zdravotní postižení, přičemž za zdravotní postižení by se měla počítat také sešlost stářím.
2) Každý občan od určitého věku, jehož stanovení může vyplynout z dalších diskusí, by dostával základní nepodmíněný příjem, který by se s věkem postupně navyšoval. (Pro srovnání: o svém konceptu základního nepodmíněného příjmu píše Zbyněk Hutar v článku Hnutí pěti hvězd chce základní příjem pro všechny. Měl by ale sloužit pouze matkám – k přečtení ZDE). 
Kdo by chtěl odejít do starobního důchodu dřív, musel by si našetřit tolik, aby s částkou vystačil do doby, než začne dostávat základní nepodmíněný příjem. Výše zmíněná reforma trhu práce by vedla ke vzniku pomocných pracovních míst, kde by byla práce lehčí a jednodušší. Na takové práce by mohli postupně přecházet starší lidé a tím by se zvýšil věk zdravotní způsobilosti k práci.

Dvojkolejné zdravotnictví

Navrhuji udržovat bezplatný pojištěnecký systém státních nemocnic a fakultních nemocnic, které by fungovaly podle přísných státních norem. Vedle toho bych toleroval aktivity léčitelů, homeopatů nebo třeba čínské medicíny a rovněž komerční zdravotní připojištění. Alternativní léčitelství by v mém konceptu nedostávalo žádné dotace, bylo by daněno jako každé jiné podnikání a nepodléhalo by všem státním normám.

Školská reforma

Státní školství by se mělo více zaměřit na přípravu technických inženýrů, lékařů a fyziků. Základní školy by měly co nejvíce podporovat výuku jazyků, matematiky, a přírodních věd. Celkový objem předmětů není „nafukovací“, ale výše zmíněné obory považuji za zásadní a neomezitelné. Homeschooling bych umožnil v kterémkoliv věku s tím, že vysvědčení za domácí vyučování by mělo jinou podobu, aby nedošlo k devalvaci vzdělání. Co se týká univerzit, tak ze státních zdrojů bych upřednostňoval technické a lékařské obory, u ostatních navrhuji využít kofinancování z dobrovolných soukromých zdrojů. Kromě řádných učňovských oborů se podle mého názoru dají v některých případech teoretické zkoušky vykonat dálkovou formou při zaměstnání. Po jejich složení by bylo možné pracovat na plný úvazek na komerčních zakázkách pod dohledem. Za to už je možné dostávat nějaký plat, byť ne plnocenný. Kdo by pak splnil teoretické zkoušky plus předepsané roky praxe, dostal by výuční list. Bylo by vhodné dále zvážit, zda by bylo vhodné část rozpočtu poskytnout Hospodářské komoře, aby z toho provozovala své vlastní školy. Tyto školy by mohly velmi rychle reagovat na potřeby trhu práce. Navrhuji, aby alternativní školy nepodléhaly některým státním normám, ale také aby nedostávaly státní dotace, nevydávaly státní certifikáty a byly by daněny jako každé jiné podnikání.

A bude pro školy dost dětí?

Je zajímavé, že jedno dítě se v průměru rodí tam, kde se klade velký důraz na vysokoškolské vzdělání a práce na plný úvazek začíná až v pozdním věku (např. Jižní Korea). Dvě děti se pak v průměru rodí tam, kde je důraz na podporu řemeslnických živností (např. republikánské státy USA). Ve společnostech, kde panuje konsensus, že národ by neměl vymírat, se sní o tom, že by bylo optimální, kdyby každá žena měla nejméně dvě děti.