Znalosti Pirátů v oblasti informačních technologií by měly pomoci k tomu, aby došlo ke zprůhlednění veřejné správy a k významné úspoře nákladů. Alespoň to od nich volič očekával. Bohužel ale k ničemu takovému nedochází. Počet státních úředníků neustále roste a Piráti nenavrhují žádný komplexní zákon na zefektivnění státní správy.

Místo toho se Piráti pouštějí do oblastí, kde cítí populistický kapitál a které jsou poněkud vzdálené veřejnosti a je třeba to voličům vhodně „přežvýkat.“ Tak by například rádi zavedli daň z finančních transakcí. Co na tom, že vysokofrekvenční obchodování přináší likviditu na trh a snižuje rozdíly mezi nabídkou a poptávkou, a přispívá tak tržní soutěži? Tomu málokdo rozumí. Tak se inspirovali Klementem Gottwaldem, který podobně jako oni, slíbuje „zakroutit krkem parazitům a spekulantům.“ Za všechno přece mohou zlí spekulanti.

Stejnou daň z finančních transakcí zavedlo Švédsko, a vylámalo si na ní zuby – obchodování na burze pokleslo a socialistická politika způsobila rozsáhlou krizí?

Podobné je to s dalším programovým návrhem Pirátů – bankovní dani, která by měla údajně přinést 40 miliard korun do státního rozpočtu. Podobná bankovní daň přitom existuje v Maďarsku a výsledky jsou hrozivé. Zdanění promítají banky do dražších služeb. Poplatky za bankovní účet výrazně vzrostly, a není to jako v Česku, kde už účet bez poplatků nabízí téměř všechny banky. Lidé jsou pak nuceni na poplatcích platit nejen bance, ale také státu (banky tento poplatek označují jako daň).

Pro voliče je to třeba ale zjednodušit a skrýt. Takže si řekneme, že nás zlé banky odírají, a navíc své zisky posílají svým matkám do zahraničí. Proto je zdaníme!

Poslední pirátský návrh požadoval prolomení mlčenlivosti advokátů a daňových poradců.

Něco takového si nedovolili ani komunisté.