Odmysleme si osobu autora, vlastním jménem Zbyňka Fischera, letitého spolupracovníka StB, který udával svou bývalou družku, filosofa Jana Patočku či začínající mladé spisovatele, a po listopadu 1989 patřil mezi ultralevicové autory. Zarážející je, že studentka obdržela Cenu Českého rozhlasu, tedy veřejnoprávní instituce, která měla svého času problém s mnohem méně, ve srovnání s basní Egona Bondyho, vulgárními výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu ruské skupiny Pussy Riot.

Ředitel brněnské konzervatoře Pavel Maňásek je nyní vláčen v médiích jako zlosyn, zavádějící na školách cenzuru. Ozval se také předseda herecké asociace Jiří Hromada, který poslal do Brna dopis, chválící studentku za její vystoupení a odsuzující postup konzervatoře.

Je snad cenzurou požadavek na dodržování alespoň minimálních zásad slušného chování? Srovnávání případu brněnské studentky konzervatoře s procesem se skupinou Plastic People of the Universe, pro kterou psal některé texty Egon Bondy, je svědectví o naprostém nepochopení toho, co svobodou projevu skutečně je. Ostatně už jenom samotný povyk, “zase je tu totalita” vyvrací existenci totality, protože je publikován zcela svobodně a bez rizika.