Naši novináři se předháněli v tom, kdo dokáže více shodit význam epochálního summitu. Asi nejdéle zašel nejmenovaný autor, jehož titulek o "facce Putinovi" v našem příspěvku parafrázujeme. On, stejně jako ostatní, staví svoji analýzu "krachu summitu" na faktu, že přijelo "jen 17 hlav států z 55". Pro začátek redaktora opravme: Afrika má 54 suverénních států, členů OSN, plně uznaných mezinárodním společenstvím, k tomu dvě závislá území a několik sporných mezinárodně nepřiznaných teritorií. Vytvoření nového afrického státu mělo patrně ještě zmenšit podíl zemí, co se zúčastnily. A tady padá kosa na kámen, v tomto bylo možno daný článek přestat číst. Zúčastněných států bylo totiž mnohem, mnohem více.

45 ≠ 17

Hypotékoví pisálci cudně zamlčují fakt, že se summitu zúčastnili delegáti 45 (!) z 54 zemí. 17 prezidentů a 28 ministrů. Z absentujících zemí vyjměme Niger, kde byl krátce před summitem prezident svržen. Tento stát z pochopitelných důvodů účast zrušil. Mimochodem, Niger v téže době vykročil ven z frankofonního postkoloniálního systému. Mj. zakázal vývoz uranu do Francie, což podle řady analýz dále zkomplikuje situaci na evropském energetickém trhu. To se nám ale naši hlídací psi demokracie téměř neobtěžují sdělit. 

Zpět do Petrohradu. Dále nepřijeli zástupci z těchto zemí: Kapverdy, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Mauricius, Sierra Leone, Libérie, Lesotho, Botswana a Keňa. Pouze poslední jmenovaný stát patří mezi významnější hráče na kontinentu. 

Obilná lež

Dalšího falšování reality se naši postnormalizační žurnalisté dopustili vysvětlováním "nízké" účasti na summitu. Došlo k ní údajně kvůli vypovězení tzv. obilné dohody, garantující export zemědělské produkce z Ukrajiny přes černomořské přístavy. Český novinář by si mohl z otevřených zdrojů dohledat, že z celkového objemu vyvezené ukrajinské agro produkce se do Afriky dostalo méně než 5 %. Drtivou většinu dovezly země bohatého severu. I proto se jeden z bodů závěrečného usnesení dohodnutého na petrohradském summitu týká bezplatného poskytnutí desítek tisíc tun ruského obilí zemím Afriky, včetně jeho přepravy.

Na čem se delegáti kongresu domluvili dále?

* Vojenská spolupráce na úrovni ministerstev obrany; společná cvičení, výcvik vojáků ruskými instruktory

* Zřízení krizových center pro případ přírodních katastrof

* Rozvoj spolupráce v oblasti těžby nerostných surovin

* Zavádění přímých leteckých spojů mezi RF a africkými státy

* Zjednodušení podmínek pro přeshraniční pohyb občanů RF a afrických států

* Společné úsilí v restrukturalizaci globální finanční architektury (rozuměj opuštění dolaru v obchodních transakcích)

* Spolupráce na půdě OSN na zrušení nebo zmírnění sankcí proti africkým státům

* Rozšíření spolupráce v potírání infekčních nemocí

* Rozvoj spolupráce ve farmacii

* Vytvoření sítě vzdělávacích center v ruském jazyce, otevření poboček vysokých škol v Africe 

* Vymáhání náhrad škod způsobených kolonialismem, podpora navrácení uloupených kulturních statků

a v neposlední řadě:

* odepsání značné části afrických dluhů (krok, ke kterému se Západ přes všechna bohulibá prohlášení až na několik marginálních gest neodhodlal)  

Strategické partnerství s Alžírskem

Skeptici mohou výsledky summitu zpochybňovat coby čistě deklarativní. Na Petrohrad 2023 je ovšem nutné nahlížet jako na pozvánku k mnohaúrovňovým bilaterálním jednáním. Zde se již podepisují konkrétní smlouvy a "kolečka se roztáčejí". Příkladem může být letošní ratifikace rozsáhlé dohody "o prohloubení strategického partnerství Ruské federace a Alžírské demokratické a lidové republiky", kterou byl završen diplomatický proces započatý na prvním summitu Rusko - Afrika v roce 2019 v Soči. Země těžce zkoušená kolonialismem, válkou, ve které se v relativně nedávných 60. letech Francouzi dopouštěli otřesných zvěrstev, a z poslední doby oslabená boji s islámskými fundamentalisty podporovanými západem, si jako partnera pro budoucí rozvoj vybrala RF. A čile s ní spolupracuje. Podobný vektor volí další a další státy: rovnocenné partnerství s Ruskem a Čínou jim namísto vykořisťování přináší masivní investice.

Volání po kvalitní analytice

Západní analytici připouštějí, že postkoloniální systém zejména ve frankofonní Africe založený mj. na oběhu afrického franku, se drolí před očima. A co naši novináři? Dokáží přinášet podněty k věcné diskusi o dynamickém vývoji mezinárodních vztahů?

Je možné konstatovat, že popsaný vývoj na africkém kontinentu je jedním z projevů transformace jednopolárního světa na svět s více rovnocennými mocenskými centry. Čím dříve se s novou realitou smíříme, tím lépe pro nás, a naše média by nám měla pomáhat se v bouřlivě rozvíjejícím se světe orientovat...

Na závěr dodejme, že hostitelská země po vzoru dvou úspěšných ročníků summitu Rusko - Afrika připravuje obdobný formát pro státy Latinské Ameriky.