Ivan Černý: Evropa v agonii pochodů smrti 1944-1945

04.08.2019 21:13 | Zprávy

Před nedávnem vyšla kniha nesmírné dokumentační hodnoty, mimořádný příspěvek k dějinám druhé světové války, k jedněm z nejčernějších kapitol svědectví nacistické krutosti, nelidskosti a běsu, které nesmí být nikdy zapomenuto. Natož pak odpuštěno.

Ivan Černý: Evropa v agonii pochodů smrti 1944-1945
Foto: archiv autorky
Popisek: Milena Městecká

O publikaci badatelky a publicistky Mileny Městecké Evropa v agonii pochodů smrti 1944-1945 můžeme bez nadsázky prohlásit, že něco takového u nás o tématu pochodů smrti posledních padesát let nevyšlo. Knihu vydalo nakladatelství Orego, k dostání bude i v Památníku Lidice.

Tento dokument z ranku literatury faktu s podtitulkem Po stopách pochodů smrti Lidických žen, vězňů a válečných zajatců nevytvořil kolektiv renomovaných historiků, zabývajících se profesně danou tématikou, ale mladá žena, která se rozhodla tuto mezeru na knižním trhu vyplnit.

Historii pochodů smrti na území České republiky, Německa a dalších evropských zemí se Milena Městecká věnuje od roku 2010. Před devíti lety poprvé prošla cestu návratu a pochodu smrti Lidických žen z koncentračního tábora Ravensbr?ck. Vyslechla a zaznamenala jejich unikátní vzpomínky a začala chápat, jak obrovskou hrůzou byly dnes téměř zapomenuté pochody smrti. Záhy následovaly její další a další cesty utrpení a smrti ve stopách tisíců a tisíců vyčerpaných mužů a žen, kteří – uprostřed mrazů a v průběhu jara, na přelomu let 1944- 1945 – procházeli či projížděli naší zemí. Hnáni, často s pomocí psů, esesmany, příslušníky německé domobrany a leckdy i zfanatizovanými dětmi z Hitlerovy mládeže, stále na západ. Hladoví, vyčerpaní, mlácení. Kdo nemohl dál, byl ubit. Zůstaly po nich tisíce hrobů, z nichž většinu dnes už ani nejde identifikovat. Odhaduje se, že dnešní Českou republikou prošly a projely stovky těchto transportů. Byli to vězni koncentračních táborů, váleční zajatci. Jak říká reportér a spisovatel Stanislav Motl, zabývající se i touto tématikou, odhaduje se, že o život muselo tehdy přijít něco mezi třetinou až polovinou ze 750 000 tehdejších vězňů z oficiálních záznamů koncentračních táborů, tedy něco mezi 250 000 až 375 000 muži, ženami a dětmi.

Sběr materiálů, osobní prožitky, vzpomínky pamětníků Aby mohla autorka mapovat pochody smrti, musela navštěvovat archivy doma i v zahraničí a naučit se orientovat v dokumentech a historických souvislostech. Při své smutné práci především ale považuje za zásadní být přítomna v místech, která popisuje a kde se ony události děly. Milena Městecká prošla, často sama, ale i s přáteli a dalšími zájemci, trasy dlouhé i několikasetkilometrových pochodů v čase mrazů a plískanic, aby se mohla alespoň částečně vžít do útrap tehdejších štvanců, kteří se ocitli uprostřed pekla a bojovali o holé přežití. Rozhodující pro ni je mít osobní kontakt s místními občany, odborníky a historiky i kronikáři, a pokud to je ještě možné, rozmlouvat s očitými svědky a zaznamenávat jejich vyprávění. Až poté situaci popisuje a zpracovává. Své poznatky však nesoustředila autorka výhradně do rukopisu obsáhlé knihy, ale předává je pak ostatním tzv. v terénu na pochodu, v médiích, školách i na přednáškách.

Představovaná publikace ve tvrdých deskách má více jak tři sta stran, je bohatě ilustrovaná fotomateriálem i mapkami. Pochvalu si zaslouží za příjemnou, moderní grafiku Martina Kadlečíka a Jána Glasnáka a především poutavou obálku Jana Lesáka. Sedm kapitol doplňují potřebné vysvětlivky a poznámky, jakož i seznam použité literatury a pramenů. V úvodu knihy, příznačně nazvaném “Mrtví na pochodu”, reportér a spisovatel Stanislav Motl, se kterým Městecká dlouhodobě spolupracuje a jemuž vděčí už po několik let za inspiraci a odborná doporučení, mj. říká: „Na cestách trasami pochodů smrti Milena Městecká nejenom pozoruje a sbírá vzpomínky. Přináší sem další, tolik důležitou dimenzi: Cit, vnímavost. Touto svou knihou autorka dává novou šanci tisícům bezejmenných lidí, padlým na cestách smrti. Milena Městecká jim dává šanci, aby, obrazně řečeno, opět ožili. Aby se, z prachu zapomnění, opět vrátili k nám.“

Milena Městecká (12. 5. 1970 v Mladé Boleslavi), žije a tvoří v Praze. Přestože jejím studijním zaměřením byla dlouhodobě matematika a fyzika, historie je od dětství jejím velkým koníčkem, právě tak jako cestování a turistika. Je autorkou sbírky básní Okamžiky věčnosti, připravuje Turistického průvodce po pietních místech pochodů smrti a knihu, mapující život Slovanů v německých zemích.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Myslíte, že zvýšení trestů pro pašeráky stačí?

Podle mě jsou téměř nepostižitelní, protože se je málokdy podaří vůbec chytit. Ale když jste toto téma nakousla, tak jaké tresty jim hrozí teď a jaké navrhujete? A máte taky nějaký účinný plán, jak ochránit naše hranice? A co si vůbec myslíte, že teď bude, když Asadův režim padl? Je to dobře nebo ne...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Konečně taky něco pro lidi

12:26 Zbyněk Fiala: Konečně taky něco pro lidi

Větší volnost v kombinaci místních energetických zdrojů podle schváleného Lex OZE III umožní obcím o…