Ivan Černý: Skleničky na vůni

20.07.2023 12:38 | Komentář

Dámský budoár se od počátku 19. století jen těžko obešel bez flakonků na parfémy, s nimiž něžné pohlaví již od starého Egypta zvyšuje svou přitažlivost. Činí tak nejrůznějšími jemnými vůněmi, probouzejícími mužskou smyslnost a touhu. Ne jinak jsou na tom toaletní stolky současných žen. Výroba a zdobení těchto „nádobek na vůni“ má dlouhou historii.

Ivan Černý: Skleničky na vůni
Foto: Milena Městecká
Popisek: Mistr svého řemesla Jan Pesničák kouzlí i z uranového skla

Ta ve sklářské velmoci, kterou bezesporu země Koruny české jsou, pokračuje dodnes. Děje se tak především v líbezném koutě Jizerských hor, v Josefově Dole, v brusičské manufaktuře staré téměř 150 let, jak potvrzuje letopočet nad jejími dveřmi. Dnes zde kraluje mistr svého řemesla Jan Pesničák. Ještě než se s dalšími zájemci v rámci turistické exkurze projdeme provozem, kde se klasickými, či lépe řečeno starými a původními výrobními postupy rodí v úžasných detailech něžná krása, nechme si od jejího tvůrce vysvětlit, jak to na světě vše začalo…

Staří Egypťané a ti další…

Jak známo, ve čtvrtém tisíciletí před našim letopočtem objevili Egypťani výrobu skla. Vynález skleněných nádobek na parfémy je o pár staletí mladší, jejich výroba začala asi v roce 1 500 před našim letopočtem. Ony „ skleničky na vůni“, jak je můžeme vidět kupříkladu v národním Muzeu archeologie v Káhiře, byly většinou modré, matové nebo průsvitné a dekorované nejrůznějšími čarami a obrazci. Za starých Řeků a Římanů přišla móda flakonů s nejrůznějšími tvary, kupříkladu v podobě ptačích, zvířecích ba i lidských hlav.

Asi padesát let př.n.l. vynalezli Syřané foukání skla, což umožňovalo dáti mu tvar ještě před tím, než vychladlo. To otevřelo dveře tomuto uměleckému řemeslu takříkajíc dokořán! Ruku v ruce s litím skla šel objev a používání forem. Jejich velkou předností je fakt, že se jeden a tentýž tvar výrobku mohl mnohokráte opakovat, čímž byla výroba sama náramně urychlena.

Jak při svém úvodním slově připomíná účastníkům exkurze Jan Pesničák, brusič a majitel firmy na unikátní skleněné flakónky dle tradičních forem a vzorů v jedné osobě, ve středověku byly k dispozici zprvu kameninové, posléze kovové či emailové nádobky na vonné masti. Časem pak přišel skvělý čínský vynález porcelánu. Sklo ale zůstalo na výrobu flakonů až do dneška materiálem číslo jedna.

sklo

Téměř až do 19. století…

„…se parfémy prodávaly v jednotlivých nádobách, a až doma se stáčely do malých parfémových lahviček…“, pokračuje ve výkladu brusič skla Pesničák v roli průvodce svou manufakturou. „Zákazník si mohl v krámě vybrat vůni i lahvičku pro domáci naplnění při jednom nákupu. To ale časem vedlo k tomu, že se ve speciálních voňavkářských obchodech začalo prodávat téměř nepřeberné množství tvarů krásných flakonků, do kterých již však byly vůně plněny u samotného výrobce v továrně. To už je ale historie průmyslové výroby parfémů, kdy flakonky byly základem standardu v počátcích tovární výroby parfémů a dnes se jedná o velký sběratelský obor, kde se aukční ceny pohybují pro laiky nečekaně vysoko.“

Mezi řečí Jan Pesničák poznamenal, že on úzce spolupracuje s jednou významnou mezinárodní parfémovou splolečnosti ve Spojenýcvh státech a mj. díky těmto kontaktům 99 % ze své tvorby prodává v USA a Kanadě.

Dnes, tak jako tenkrát, jsou perfémové flakonky, především ve Francii, navrhovány se špičkovým vkusem a s mistrovsky řemeslým uměním vybraných návrhářů. Světově známé parfumérské firmy měly a mají převážně své vlastní špičkové návrháře, specialisty na flakonky, nebo i dnes oslovují některé z nezávislých výtvarníků zvučných jmen, kterých je však v tomto odvětví překvapivě málo. Nicméně poptávka tlačí ceny dolů a průmyslově vyráběné flakónky i těch nejpřednějších firem, se nedají srovnat s ručně vyráběnými a jednotlivě broušenými českými flakónky z josefodolské manfaktury firmy Pesničák. Co kus to originál, tak jak se to tady dělalo odjakživa, s pomocí vzácných kovových forem, jichž je Jan Pesničák zároveň i sběratelem a vlastní jejich velkou unikátní koklekci.

Sklářství v Jizerkách

V Jizerských horách se první hutě objevily již v 16. století. Jejich rozvoj se dostavil později, s příchodem 17. a následujících století. Sklárny vyráběly sklíčka pro vitráže i věci denní potřeby – svícny, sklenice, misky a podobné předměty. Časem nabízely i přepychovější sklo barevné. Od 16. století se výrobky též zdobily malováním, zlacením, kováním či rytím neboli řezáním (na povrchu) a broušením (do hloubky). S vývojem výroby a obchodu byla již koncem 18. století jasná dělba práce sklářského řemesla, určující vlastní profese – foukač, malíř, brusič – z nichž naprostá většina pracovala doma na z hutě dodávaných polotovarech. Brusiči potřebovali ke své práci především vodu a tak jejcih brusné stolice bývaly povětšinou ve mlýnech, kde platívali nájem. Zde mačkali do kovových forem a brousili surové sklo a polotovary z tehdy fungujících sklářských hutí Pojizeří a Železnobrodska. Bohatší z brusičů se časem stavěli na vlastní nohy a budovali si na potocích své vlastní dílny. Dle dobových pramenů tak tomu bylo i v případě brusiče z Antonínova, neboli Josefova Dolu, kdy si Franz Josef Vater postavil brusírnu s důmyslným využitím proudící vody, jak můžete vidět v dolním patře sklepa manufaktury Glass Pesničák. Transmise, jež se zde nachází dodnes,a je doslova mimořádnou technickou památkou. Štafetu po brusičské dílně Franze Josefa Vatera později převzal Jan Pesničák, který zde v roce 2015 založil vlastní firmu, jíž je současná společnost Glass Pesničák.

Pesničákův trumf v rukávu

První naše kroky po úvodní přednášce vedou do vzorkovny manufaktury. V regálech vidíme desítky a desítky nejrůznější kousků, od dekorativního skla, přes nejrůznější radůstky, jako jsou kupříkladu globusy, barená sklíčka, ba i skleněné šperky, ale i mystické věštecké koule různých velikostí či nejrůznější skleněné plastiky a vázy s unikátními rytinami, až po majstrštyky mistra brusičského – shora vzpomínané parfémové flakonky. Vzhledem k tomu, že se jedná o mistrovskou ruční práci a originály, kterých není mnoho, odpovídají tomu i ceny. Kupříkladu věštecká koule o průměru 40 cm přijde na cca 75 000, malé flakonky stojí 1500, standartní 2000 až 6000 a náročné exklusivní, bohatě broušené kousky zdobené rytinou přidjou dle druhu na 13 000 až 15 000 korun. Divit se tomu nelze, kupříkladu umělecká brusičská práce na váze trvá celý týden. Unikátní je též Pesničákova produkce z tzv. uranového skla. Jeho krásu znali již staří Římané i Čínané.

„V naší Evropě pochází první zmínky o skle, zbarveném příměsemi sloučenin, nejlépe smoloncem, z roku 1834,“ informuje nás Jan Pesničák, který mezi řečí bere do ruky světelnou trubici s UV světlem a klade ji ke čtveřici plastik ledních medvědů. „Původně foukané, pak i lisované sklo si záhy získalo své obdivovatele díky jedinečné vlastnosti – schopnosti fluoreskovat. No jen se podívejte, jak září…“

Na důkaz svých slov brusič přiložil tmavěmodrou zářivku nad kvarteto huňáčů, ti náhle připomínají žlutou neonovou reklamu. Neuvěřitelně efektní úkaz! Ale uran, uran je, přece jen uran…

„Radioaktivita, která se stala uměním,“ usmívá se Pesničák v roli kouzelníka. „To je tedy uranové sklo. Při patříčném nasvícení, jak jste právě viděli, fluoreskuje, nebo rovnou mění barvu. Jeho název nám sice může evokovat nebezpečnou reakci, ale bez obav, předměty, zhotovené z uranového skla jsou naprosto bezpečné!“

Není v této souvislosti bez zajímavosti fakt, že první kroky v letech 1834 a dalších, které vedly k vývoji těch nejkrásnějších skleněných předmětů (unikátní palety čtyř barevných odstínů – zelená, žlutá, hnědá a růžová) , byly provedeny v jižních a severních Čechách!

Po více než sto letech na to navázal Jaroslav Pesničák v roce 1995 a postupem času krom jiných lidí zaměstnal také své rodiče a bratra Jana. V novodobé tradici zušlechťování skla pak pokračuje Jan Pesničák po svém osamostnění v roce 2015.

sklo

Forma na výrobu voňavkových nádobek

sklo

Za brusičskou stolicí

Jan Pesničák (nar. 1973 v Jablonci nad Nisou) je vyučeným nástrojařem . V žilách mu ale koluje dědova krev, který byl též brusičem. Jelikož to prý není od strojařiny k broušení skla nijak profesně daleko, vnuk se chytl drápkem ve firmě, založené bratrem. U brusičského uměleckého řemesla již zůstal. A dnes se jeho firma GLASS PESNIČÁK specializuje na výrobu broušeného, pískovaného a rytého skla. Hlavním produktem, mimo již námi představeného uranového skla, jsou tedy jeho parfémové flakóny, vyráběné v Jizerských horách koncem 19. a začátkem 20. století. Zdejší sklářská historie je jeho koníčkem. A tak se návštěvník brusírny při turistické exklurzi nejenom na vlastní oči podívá, jak se takové umělecké dílo rodí a co vše vyžaduje, od nákresu až po poslední vryp či brus, ale rozšíří si i vědomosti o tomto specifickém výrobním odvětví, které kupříkladu v roce 1900 patřilo ke třem základním exportům do zahraničí z Čech, vedle potravin a textilu.

„Naše sklářství ve dvacátém století zasáhly dvě historické rány. První byla po osmačtyřicátém, kdy došlo ke znárodňování a převádění malých hutí do velkých státních podniků. Druhá, zdá se ještě větší, po listopadu devětaosmdesát, kdy spousta skláren byla po špatných privatizacích zavřena a dokonce i zničena. Nemohl jsem tenkrát pochopit, jak se mohou likvidovat archivy, historické vzorkovníky a dokonce i dobové, nesmírně vzácné a cenné, stále použitelné náčiní, jako třeba kovové flakonové formy. To nebyla neúcta k řemeslu, ale doslova vandalismus. Po vzniku naší firmy jsem jezdil po našem kraji kde se dalo, a zachraňoval, co se dalo. Třeba i zpětným výkupem z bazarů a sběren, kam nové náčelnictvo vozilo i unikátní kousky jako sběr železa…“

Dnes vlastní tento nadšenec unikátní, obrovskou sbírku mačkacích kleští a nejrůznějších kovových forem, ve kterých se rodily parfémové flakonky od konce 19. století. Zatím leží na nejrůznějších hromadách a čekají na roztřídění i adjustování do expoziční podoby, což je ale pouhou otázkou času, neboť letitá brusírna sama je před rekonstrukcí. Poté zde bude i důstojné místo pro sbírkové předměty.

Čtyři stovky flakonkových vzorků

Dnes a denně usedá Jan Pesničák za brusičskou stolici a podle nákresů při mravenčí, detailní práci zapomíná na celý svět. Pomalu a s rozvahou, neboť spěch není dobrý rádce při této jemné prácičce, mu z dodaného polotovaru, jen na první pohled neforemného kusu skla, roste malé umělecké dílo. Do flakónu a zátky brousí předlisované tvary (tzv. protahovačka). Spolupracuje s několika dalšími zručnými lidmi, kteří na vybraných speciálních kusech zanechávají kus svého umění.

„Rád bych v této souvislosti zmínil zejména taletovanou Martinu Kosinovou, která zdobí moje výrobky (zejména zátky flakonů) nádhernou rytinou. Jedná se o operaci kde jsou drobnými kotoučky do skla vyrývané ornamenty do hloubky skleněné hmoty. Uplyne nějakých 30 hodin soustředěné práce této umělkyně a na nás náhle mává krásný dívčí akt. Dále bych zmínil jejího manžela a mého kamaráda Aleše Kosinu, který zase disponuje jinou technikou zdobení skla. Touto technikou je plastické pískování. Tímto způsobem se do skla vytvářejí postavy, květiny a vše ostatní co vás napadne…“ vysvětluje nám Jan Pesničák.

Při práci je plně soustředěný, což je základ jeho práce a není se co divit, stačí použít větší tlak, než je třeba a dílo je pokažené. I proto ho při krátké chvíli ukázky mechanické práce pozorujeme se zatajeným dechem…

Většinu zakázek dělá tento talentovaný mistr brusičský se smyslem pro výtvarné umění na základě přání a objednávek zákazníků. Má ale i svou vlastní tvorbu, při níž dává průchod vlastním nápadům, které si předem navrhuje na papír. Tak jako při spolupráci s Českou mincovnou, se kterou čas od času spolupracuje na nejrůznějších medailích, či investičních nebo sběratelských mincích.

sklo

Unikátní sbírka historického sklářského náčiní

Na závěr kus dobrodružství

Téměř hodinová exkurze v jedinečné specializované manufaktuře končí prohlídkou unikátní technické památky - hlubokých sklepních prostor s mechanickým srdcem této brusírny skla. Pro sestup úzkým sklepním schodištěm nedoporučujeme turistkám sukně, také je nutné počítat s nějakou tou pavučinou, což zvyšuje autentičnost staletých prostor. Po prohlídce prastarých mechanismů, celkem 14 strojů - původní transmise s litinovými koly pro rozvod plochých kožených řemenů, sloužících k pohonů brusů o patro výše, musíme vyjádřit obdiv k tehdejšímu stavitelskému umění. Dnes již Jan Pesničák ale své stroje pohání proudem elektrickým, na rozdíl od tehdejšího brusiče Vatera, který se rozhodl zadarmo pohánět svou malou fabričku vodním proudem, který fikaně spoutal ve svém speciálně stavěném sklepě.

Křišťálové údolí a Glass Pesničák

Již delší čas běží projekt populárního turistického programu Libereckého kraje, lákající návštěvníky z domova i zahraničí k netradičním výletům po stopách severočeských sklářů. Mezi spolupracujícími subjekty je i firma pana Pesničáka, o čemž ostatně hovoří i poutač na brusírně vyvážející tradiční a vpravdě unikátní výrobky českého skla do celého světa. Ať už zdobí svou krásou toaletní stolky dam nebo skrývají i vůni jejich oblíbených parfémů. Návštěvu v Glass Pesničák turistům svého času doporučila i Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje těmito slovy:

„Dříve bylo i u nás běžné kupovat vůně stáčené. Stále je takto možné nakupovat například v parfumerských firmách ve Francii nebo v Orientě, také v České republice se někteří malí výrobci k takovému prodeji vrací. Právě na tyto vůně jsou určeny flakóny od pana Pesničáka. Každá dáma může mít doma opravdový originál…“

Z připravované knihy Za mistry křehké krásy Nakladatelství Olympia (vychází v závěru tothoto měsíce)
(foto Milena Městecká)

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Sociální služby

Nemyslíte, že mnohem větší problém, než jsou finance, i když ty jsou většinou alfou omegou všeho je fakt, že populace stárne, ale sociální systém na to není vůbec připraven a nic se neděje? Už teď je problém sehnat třeba pečovatelák a další služby. Kdy začnete řešit tento problém? Protože už se měl ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

15:57 Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

V článku „Věrchuška a sprostý lid“ jsem uvedl, že vládnoucí vrstvy (věrchuška) se nezajímají o míněn…