Na hranice Rakouska poslali speciální policejní jednotky a vojáky, aby zastavili proudy migrantů valící se do země z východu a z jihu. K utěsnění horských přechodů v Alpách dokonce nasadili obrněné transportéry.

Vzápětí se na úrovni EU postavili po bok notorických unijních potížistů maďarského premiéra Viktora Orbána (FIDESZ) a tehdejší polské premiérky Beaty Szidlové (PiS) a jejího nástupce Mateusze Morawieckého (PiS) a společně v Evropské radě shodili ze stolu návrh reformy unijního azylového práva, který měl dát každému, kdo příjde, právo na neomezený pobyt v EU. Poté donutili Komisi vzít zpět i návrh nařízení o povinném přerozdělování migrantů. Poláci a Maďaři proti němu statečně bojovali od migrační tsunami z roku 2015. Návrh spadl zpět do šuplíku eurokratů teprve poté, kdy jasné „NE“ řekli Rakušané – zástupci vlády země, která je čistým plátcem do rozpočtu EU.

Příklady táhnou. Několik měsíců poté v roce 2018 vyhrála v Itálii parlamentní volby strana Lega a její předseda Matteo Salvini se stal ministrem vnitra. S pomocí intenzivního nasazení všech italských represivních složek a vojenského námořnictva se mu podařilo zastavit proud migrantů směřujících do Itálie z Afriky. Poté ale vstoupilo v účinnost nařízení 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Bruselská chobotnice roztáhla z Lucemburku svá chapadla téměř po celé EU. Na základě nařízení z roku 2017 byla zřízena síť sestávající z ústředí „federální“ unijní prokuratury a skupiny unijních prokurátorů v členských státech. Do sítě byli zařazeni stávající prokurátoři většinou z míst nacházejících se těsně pod vrcholkem celé státní soustavy žalobců.

U nás tuto funkci plní vrchní státní zástupci z Prahy a Brna. Tedy parta v USA a v Bruselu vyškolených prokurátorů, kteří v roce 2013 nechali pro údajné podezření ze zneužití vojenské rozvědky obsadit policejními těžkooděnci Úřad vlády. Aféra, po níž padla vláda Petra Nečase (ODS) dodnes není pravomocně soudně skončena. Bývalé šéfce kabinetu předsedy vlády se však podařilo prokázat pouze přijetí několika kabelek, které nezdanila. Kvůli aféře však byl zastaven tender na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Výstavba nového jaderného zdroje tak u nás uvízla na mrtvém bodě, což nesmírně vyhovuje Bruselu, který v rámci Zeleného údělu prosazuje fotovoltaiky a větrné elektrárny. Mimochodem oba vrchní státní zástupci usilovně prosazují novelu zákona, která by jim dala stejné postavení jako rakouské WKStA.

Unijním prokurátorům byly původně vyhrazeny ke stíhání jen trestné činy týkající se rozkrádání dotací z rozpočtu EU. Později se Komisi podařilo prosadit rozšíření jejich působnosti na veškerou trestnou činnost proti zájmům EU. Nyní dokonce eurokomisařka pro evropské hodnoty Věra Jourová (ANO) navrhuje, aby „federálním“ prokurátorům bylo svěřeno stíhání verbálních trestných činů tzv. „šíření nenávisti“.

Nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce se neorganicky vlomilo do trestních řádů členských států. Prokurátor jednající v trestní věci jako evropský veřejný žalobce přestává v toto konkrétním případě být součástí národní soustavy státních zástupců. Není vázán pokyny nadřízeného státního žalobce ani nejvyššího státního zástupce své země. Proti jeho rozhodnutí není možné si podat opravný prostředek u nadřízeného státního zástupce ani u místě příslušného soudu, jako je tomu u běžných případů. Odvolání proti procesnímu úkonu provedenému vůči podezřelému nebo obviněnému musí být podáno centrále unijní federální prokuratury v Lucembruku.

Několik zemí prohlásilo toto nařízení za neslučitelné s jejich ústavním systémem. Dánsko a Irsko si už v okamžiku schválení nařízení vyjednali výjimku a systému se neúčastní. Maďarsko, Polsko, Švédsko a Slovinsko odmítli nařízení provést a zablokovali na svém území jmenování unijních prokurátorů. Slovinsko nyní předsedá Evropské radě a těsně po převzetí předsednictví společně s dalšími 4 rebelskými zeměmi zablokovali úplné zprovoznění Úřadu evropského veřejného žalobce tím, že odmítli vyslat do centrály federální prokuratury své zástupce. Francie vzápětí odmítla uznat autoritu francouzského prokurátora, kterého do centrály povolala rumunská šéfka úřadu Laura Cordula Kövesi (na obrázku), protože jde o jinou osobu, než která ve Francii vyhrála výběrové řízení na obsazení funkce francouzského zástupce. Generální unijní prokurátorka jmenování provedla v rozporu s nařízením, které stanoví, že zástupce země je vybírán právě ve výběrovém řízení z národních prokurátorů. Úřad tak v podstatě nemůže plnohodnotně vykonávat svoji činnost. Problém je například právě s rozhodováním o stížnostech proti rozhodnutí unijních prokurátorů v členských státech. To však prokurátorům zapojeným do sítě nebrání, aby v členských státech působili jako „unijní politická tajná služba“ - něco jako „bruselská KGB “.

Politicky zlikvidovat se jim podařilo již několik předních odpůrců politiky prosazované Bruselem. Jako první byl speciálním prokurátorem obviněn italský ministr vnitra Matteo Salvini. Italský prokurátor zapojený do sítě Evropského veřejného žalobce jej za příkaz, který jako ministr vnitra vydal policistům a pobřežní stráží, aby nevpouštěli do italských přístavů a pobřežních vod lodě s migranty, obvinil z trestného činu nabádání k vraždě migrantů a z vydírání orgánů EU. Salvini byl obviněn v srpnu 2018. Prokurátor pro něj požadoval trest 15 až 30 let vězení. Salvini dokázal rok vzdorovat. Do srpna 2019 sváděl se svými právníky procedurální bitvy s prokurátorem. Když byl jeho případ předán soudu, tehdejší premiér Giuseppe Conte jej z vlády odvolal a následně sestavil novou vládu bez hnutí Lega.

Po 2 letech soudních tahanic byl Salvini 21. 10. 2021 pravomocně zproštěn obvinění. Soudce v Palermu v rozsudku konstatoval, že „se ministr Salvini nedopustil žádného porušení zákona, nýbrž že jen hájil "národní zájmy". Jenže mezi tím již 2 roky do Itálie proudí tisíce ilegálních migrantů, protože jeho nástupkyně na vnitru Luciana Lamorgeseová středomořskou migrační trasu obnovila.

A protože příklady táhnou, byl v květnu 2019 spáchán úspěšný politický atentát i na rakouského vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho. Německý deník Der Spiegel spolu s německou veřejnoprávní televizí ZDF zveřejnili video ze zinscenovaného setkání rakouského místopředsedy vlády a předsedy strany FPÖ s údajnou dcerou ruského oligarchy, kde měl slibovat pomoc se získáním veřejných zakázek výměnou za úplatky pro Svobodné. Strache byl 18. 5. 2019 donucen k rezignaci na funkci ve vládě i na funkci šéfa FPÖ. Vládní krize, kterou aféra vyvolala, nakonec vedla až k rozpadu první vlády kancléře Sebastina Kurze. Po pádu Kurzovy první vlády rakouský prezident Alexander Van der Bellen (Zelení) jmenoval úřednickou vládu kancléřky Brigitte Bierleinové. Lidovci jí však nedali čas na razantní změnu rakouské politiky. Společně s dalšími stranami hlasováním v dolní komoře parlamentu Národní radě vyvolali předčasné parlamentní volby. ÖVP je drtivě vyhrála s 37% hlasů a Sebastian Kurz se v září stal znovu spolkovým kancléřem.

Těžce zkoušený Strache byl v té době v mimořádně složité osobní situaci postaven až na poslední místo kandidátky do Evropského parlamentu. Během volební kampaně Speciální protikorupční státní zastupitelství (WKStA) ve Vídni, které je rovněž součástí sítě Úřadu evropského veřejného žalobce, bývalého člena vlády pomocí spřátelených médií denně špinilo v médiích. Novinářům byly každý den předávány útržky informací z trestního spisu. V této atmosféře všeobecné štvanice proti Svobodným získala FPÖ ve volbách do europarlamentu 3 poslanecké mandáty. Strache díky více než 45 tisícům preferenčních hlasů vyskočil z místa posledního náhradníka až na prvního rakouského europoslance za Svobodné. Po žádosti o zbavení imunity, které plénum EP vyhovělo, byl Strache 13. srpna 2019 speciálním prokurátorem obviněn ze 4 trestných činů.

Po 2 letech soudních tahanic byl ve všech 4 případech soudem pravomocně zproštěn viny. Jeden návrh obžaloby byl prokuratuře vrácen ihned po jejím podání soudu pro zmatečnost. Nepravomocně byl Strache odsouzen 27. 8. 2021 k 15 měsícům vězení za údajnou korupci. Nešlo však o případ související s aférou Ibiza. Strache byl odsouzen za to, že jako vedoucí stranický funkcionář nesl odpovědnost za přijetí sponzorského daru 12 tisíc eur od svého přítele Waltera Grubmüllera. Spolumajitel kliniky, z jejíchž účtů dar pocházel, o zaslání příspěvku údajně nevěděl a nesouhlasil s ním. Strache měl podle obžaloby klinice slíbit zvýšení limitu úhrad zdravotní péče ze zdravotního pojištění, i když už v době údajného spáchání tohoto činu nebyl členem vlády ani předsedou strany. Zvýšení tržeb kliniky se nepodařilo doložit. Proti tomuto absurdnímu rozsudku se Strache na místě odvolal. Odvolací řízení ještě není skončeno.

Nesmyslná žaloba na něj byla podána poté, kdy soudy postupně zamítly všechny žaloby podané v rámci aféry Ibiza. V podstatě na odvedení pozornosti od blamáže, kterou speciální prokurátoři utrpěli. V roce 2020 se totiž rakouskému deníku Krone Zeitung podařilo získat celý nesestříhaný záznam Stracheho schůzky s údajnou dcerou ruského oligarchy, k níž došlo ve španělském letovisku. Záznam byl k odvysílání v televizi upraven tak, že ze něj byly vystřiženy všechny pasáže, v nichž Strache zdůrazňuje, že odmítá provádět cokoli nelegálního, a že ani nebude zakázkami nijak manipulovat.

Deníku Exxpres poskytl rozhovor po 27 měsících nepřetržitého trestního stíhání speciálními prokurátory. Krátce poté, kdy soud pravomocně zastavil jeho trestní stíhání ve sdružených případech získávání sponzorských darů pro FPÖ. Toto jeho stíhání bylo speciálními prokurátory napojenými na „unijní federální prokuraturu“ zahájeno také až poté, kdy se ukázalo, že v rámci aféry Ibiza žalobci nemají v ruce nic, co by mohlo posloužit jako důkaz k odsouzení. Prostě účelová šikana nepohodlného politika.

Strache v rozhovoru popisuje, jak jej prokurátorský teror připravil téměř o vše. Kvůli obrovskému tlaku se mu rozpadla rodina. Na obhajobu padly veškeré jeho úspory. „Každý měsíc mě náklady na advokáty stojí několik tisíc eur. Kdybych nebyl europoslancem, už bych dávno skončil na ulici.“, říká v rozhovoru bývalý vicekancléř. Deník Exxpres zveřejnil i videozáznam rozhovoru. Současný europoslanec na něm působí zničeným dojmem. Z kdysi usměvavého a veselého politika je předčasně zestárlý muž s podlomeným zdravím. V současné době má ruku fixovanou v dlaze s únavovou zlomeninou. K těmto stavům dochází, když je tělo dlouhodobě vystaveno nadměrnému stresu a začne vyplavovat z organismu vápník. I při nijak riskantní činnosti pak může dojít ke zlomenině. Tyto úrazy jsou typickým příznakem psychického týrání, které je zakázáno mezinárodními smlouvami proti mučení.

Strache v rozhovoru popisuje, jak byl opakovaně pořád dokola speciálními prokurátory předvoláván a obviňován i v případech, u nichž bylo už od začátku jasné, že nejde o trestné činy. Jednání prokurátorů, když vždy znovu zjišťovali, že proti němu nemají nic v ruce, popsal slovy „hysterické, fanatické a zběsilé“. V rozhovoru uvedl, že už nedoufá, že by se mu někdy podařilo vrátit do vrcholné rakouské politiky. „Žiju ze dne na den – jen to musím nějak přežít. A chci bojovat dál.", řekl Strache. V závěru rozhovoru popisuje svůj názor na dění v FPÖ po aféře Ibiza. Jeho nástupce ve funkci předsedy Norbert Hofer po předčasných parlamentních volbách odmítl nabídku kancléře Sebastiana Kurze na další účast Svobodných ve vládě. Kurz sestavil vládu se Zelenými. Podařilo se mu však i v novém kabinetu udržet protimigrační směřování země.

Strache popsal, jak jej na počátku všichni ujišťovali, že jej podrží. Ve vládě i ve vedení strany. A jak od něj postupně dali ruce pryč. Sdělil, že měl informace o tom, že jeho kriminalizace byla připravována dlouho dopředu. Několika pokusům – mimo jiné s nastraženými drogami v autě, které měla prohledat policie, se mu podařilo vyhnout. Tím že se o nich včas dozvěděl a nechal auto vyměnit. Pasti na Ibize však neunikl. Po něm byl speciální prokuraturou „politicky popraven“ i kancléř Sebastian Kurz. Opět zcela vykonstruovanou aférou. „Myslím si, že kdyby Kurz měl tehdy dnešní zkušenost, že by vládu nepoložil.“, řekl Strache v rozhovoru pro Exxpres.

V závěru povídání s redaktory Exxpresu uvedl, že jej mrzí směr, kterým se dnes FPÖ ubírá poté, kdy jeho nástupce v čele strany Norberta Hofera nahradil na postu předsedy Herbert Kickl. Strana se radikalizuje proti lidovcům, který jsou ale podle Stracheho jediným možným partnerem FPÖ. Veškerá činnost je soustředěna na boj antikoronavirovým opatřením a proti očkování. To Svobodným fakticky zavírá možnost účasti na vládě pokud se dle očekávání rozpadne koalice lidovců se Zelenými. FPÖ si tak sama zavírá možnost účasti na zablokování nesmyslných zákazů a příkazů Bruselu v rámci Zeleného údělu, které má Strache jako europoslanec také denně před očima.

V prostředí případné velké koalice pak také bude nesmírně obtížné provést reformu justice, po níž volají právní experti. Deník Exxpres shromáždil údaje o činnosti speciální prokuratury, která stíhá i Stracheho a Kurze. Z statistiky, kterou se mu podařilo získat vyplývá, že od svého založení v roce 2011 Hospodářské a korupční státní zastupitelství (WKStA) stíhalo 40 tisíc občanů. Více než 39 tisíc z nich však bylo soudem zproštěno obvinění. Tak nízkou objasněnost a odsouzenost nemá žádné jiné státní zastupitelství v Rakousku.

Bývalý předseda poslaneckého klubu ÖVP z let 1994 až 1999 a předseda dolní komory rakouského parlamentu Andreas Khol v rozhovoru pro Exxpres konstatoval, že causy Starcheho a Kurze jasně ukazují na nutnost reformy justice v Rakousku. V rámci ní by mělo být rozpuštěna i speciální prokuratura WKStA, pro níž není oprávnění. Její případy by mohly normálně vést běžní státní zástupci po celém Rakousku. Mělo by to tu výhodu, že úkony trestního řízení, k nimž je třeba souhlasu soudu, by prováděli různí soudci. WKStA si chodí všechny úkony nechat posvětit od jediného soudce, u něhož existuje podezření, že jej speciální prokurátoři mají „ochočeného“, tak že jim podepíše a orazítkuje cokoliv.

Bývalý předseda parlamentu prokuratuře WKStA vyčítá i neustálé a zřejmě účelově řízené úniky informací z trestních spisů do tisku, které bez důkazů těžce poškozují vyšetřovaného, jenž nemá možnost se proti dehonestaci nijak bránit. Andreas Khol upozornil v rozhovoru pro Exxpres i na nutnost změny zákona, která by pod ochranu listovního tajemství zahrnula i sms zprávy a chaty, jež nyní v Rakousku jako v jediné zemi EU nejsou pod ústavní ochrannou. „Tato rakouská specialita je v rozporu s nařízením EU o ochraně soukromí“, konstatoval Khol, který je v Rakousku považován za předního právního experta. Zveřejnění sms a chatů bylo použito ke skandalizaci bývalého kancléře Sebastiana Kurze.

Speciální prokuratura WKStA je dítětem sociálně demokratických ministrů spravedlnosti. SPÖ také během doby, kdy řídila bývalé vlády, obsadila většinu postů v této organizaci svými lidmi. Tím je také vysvětlováno, proč nejsou vyšetřovány inzeráty zadávané Vídeňskou radnicí, i když byl z korupce novinářů obviněn bývalý kancléř Kurz, který s přitom jejich zadávání z Ministerstva financů jako ministr zahraničí vůbec nemohl účastnit. Těžko lze tedy počítat s tím, že by socialisté souhlasili s rozprášením této „politické prokuratury“, pokud by je lidovci po rozpadu vlády se Zelenými byli nuceni vzít znovu do koalice. Něco takového by bylo možné provést jedině ve vládě ÖVP a FPÖ, kteří si již mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jaká protiprávní svinstva tato organizace pod krytím Bruselu provádí.