Jediné, co spojuje tamní sociální demokraty, neoliberály a Svobodné a přiznejme si, že i vládní Zelené, je nenávist k jedné osobě a tomu, co představuje – Sebastianu Kurzovi. Všichni mluví o jeho „morálním obraze“, ale stejně tak všichni vědí, že jde o to, že ohrožuje systém, který panuje v EU. A to především tím, že se rázně postavil nelegální migraci. O tom nikdo nemluví, protože to je tabu. Přitom novinářský veterán Štefan Aust, kterého jsem už mockrát citoval, tento týden ve svém pravidelném rozhovoru pro WELT jasně uvedl, že tím zachránil křeslo Angele Merkelové, která si na tento krok netroufla.

Mnoho srovnání vede k „případu Strache“. Heinz-Christian Strache, od roku 2017 do roku 2019 vicekancléř za Svobodné v první Kurzově vládě, byl také zlikvidován „na zakázku“. Tehdy dle mého názoru udělal Kurz začátečnickou chybu a domníval se, že když se od něj „oprostí“, bude moci pokračovat dál. Nu, čekal dva roky a stejný hnojomet zasáhl i jeho. Tuším, že s dnešními zkušenostmi by tuto chybu už dnes neudělal. Svobodní se tím zařadili po bok těm, které jinak nazývají „extrémní levicí“, tedy především SPÖ a Zeleným, a chtěli by s nimi vládnout coby součást koalice „všichni proti Kurzovi“ s kancléřkou Pamelou Rendi Wagnerovou (SPÖ) v čele. Herbert Kickl, předseda Svobodných, by byl v této vládě ministr vnitra a podle svých slov „by začal čistit“. Je to shoda náhod, že stejná slova používá u nás kandidát na ministra vnitra, Vít Rakušan? Čistota je věc jistě záslužná, ale pokud vede k čistkám, leze na povrch spíše špína, především těch, kteří po čistotě volají.

I v samotné ÖVP se ozývá volání po „očištění se od Kurze“. Především u těch politiků a hejtmanů, kteří svou kariéru zahájili v předchozí éře, kdy lidovci dělali poslušnou štafáž socialistům. V roce 2017 nastoupil Kurz a jeho „nová lidová strana“, která si jako svou barvu zvolila tyrkys. Dnes je vzývána v médiích „černá“ a „staří lidovci“ jsou vyzýváni, aby se navrátili do stavu „před Kurzem“. Tedy k 20 % ve volbách a politice, která jim zajišťovala roli „menšího bratra“ ve vládě. Nevyčnívat, neprovokovat. Dělat křoví a za to si moci v klidu spřádat své „malé kšeftíčky“.

Kdo sledoval mimořádnou schůzi rakouské Národní rady k nedůvěře kdekomu včetně zbrusu nového kancléře Alexandra Schallenberga, musel si všimnout, že za slovy o „obrodě“ a „novém startu bez tyrkysu“ se skrývá jen nenávist. Nic pozitivního tito lidé přinést nemohou a ani nechtějí. Ohánějí se morálkou, stejně jako naši „lepšolidé“ pravdou a láskou. Ohánějí se loajalitou k EU. Degenerace slov a významů. Lidé v diskusích si všímají, že jimi vzývaná morálka ale platí jen pro někoho. Platí jen pro ÖVP, která je dokonce speciální prokuraturou vedena celá jako obviněná! Tato speciální prokuratura nechala ale neprosto nepovšimnuty SMS, které si ve stejné době, ke které se vztahuje údajné falšování výsledků výzkumů veřejného mínění ze strany ÖVP, posílali mocní členové SPÖ. Především ve Vídni. A v nichž se například píše o tom, že když dotyčný „vypadne“, zachrání ho to před stíháním, jinak bude zle.

Stejně tak se nikdo nezajímá o to, že před volbami v roce 2017 si SPÖ najala „muže na špinavou práci“, jistého Tala Silbersteina, který jako strategii zvolil negativní kampaň proti Kurzovi, a to za „pouhých“ 536 000 eur. Nikterak se tím netajili. V roce 2017 byl Silberstein zatčen v domovském Izraeli za „korupci, padělání dokladů a praní špinavých peněz“. Jádrem „aféry Silberstein“ byl pokus proměnit „extrémně vysokou popularitu“ tehdejšího ministra zahraničí Sebastiana Kurze (ÖVP), který byl považován za nejslibnějšího kandidáta na úřad kancléře, na pravý opak. Za tímto účelem byly zřízeny falešné anonymní facebookové stránky My za Sebastiana Kurze a Pravda o Sebastianu Kurzovi. Stránka Pravda o Sebastianovi Kurzovi blízkost k politicky krajně pravicovým silám přidružených k FPÖ a používala za účelem difamace rasistická, antisemitská a xenofobní schémata.

Quod licet Iovi, non licet bovi. Mnoho lidí se domnívá, že stejní lidé stojí i za současnou kampaní.

Rakouští lidovci mají nyní na vybranou. Buď Kurze podrží, nebo nechají padnout a vrátí se k černému průměru. Doufám, že do toho nechají mluvit také voliče. Zda chtějí lidovce černé či tyrkysové. Zda chtějí návrat k poslušnosti a návratu agitace za „syrské sirotky“, za něž pléduje rakouská katolická církev, s níž se Kurz do značné míry rozešel. Protože napříště budou průzkumy veřejného mínění falšovat už pouze liberálové a socialisté, uvidíme, do jaké míry je rakouské obyvatelstvo ovlivnitelné.
Mimochodem, nějak si neumím představit, jak dovozu sirotků, pro začátek třeba afghánských, tleskají Svobodní. Ti budou ale možná rádi, že se jim vrátí protimigrační téma.

Neoliberálové a sociální demokraté plédují za návrat k poslušnosti vůči Unii. Jedině s EU nás čeká budoucnost! Tak hřímali poslanci za NEOS při mimořádné schůzi. Nový kancléř Alexander Schallenberg vykonal povinnou pouť do Bruselu, řekl, že jsou pevnou součástí EU, ale v otázce migrace své postoje prý Rakousko nezmění. Uvidíme brzy.

Na závěr bych uvedl názor Bernharda Görga, dlouholetého politika ÖVP, podnikatele a autora kriminálních románů. V pátek v debatě Talk im Hangar v televizi Servus TV řekl, že lidé si pod pojmem korupce představují především úsilí o vlastní obohacení. A tomu v případě Sebastiana Kurze prostě nevěří.

Ve dvou zemích střední Evropy se rozhodovalo o „naprostém návratu k evropským hodnotám“. U nás se zadařilo, Rakousko zatím vzdoruje. Jak by řekli Starkovi ze „Hry o trůny“ – zima se blíží.