Když se EU rozhodne něco zavést, tak není vůbec jednoduché jí v tom zabránit. EU dávno nejsou členské státy sdružené v mezinárodní organizaci, která jejich spolupráci poskytuje potřebný servis. Dnes už je to více než 170 tisíc úředníků zaměstnaných v orgánech EU. Jen v Evropské komisi pracuje 34 tisíc lidí. Kromě tohoto nejznámějšího evropského úředního molocha však existují ještě více než dvě stovky specializovaných úřadů a agentur. Každým rokem jich přibývá. Jsou roztroušeny na územích prakticky všech členských států. U nás máme dislokovánu Evropskou agenturu pro navigační systém Galileo. O jeho zřízení umístění do Prahy bylo rozhodnuto během českého předsednictví v Radě EU v roce 2009. Takto předsedající země vždy dostane do svého státu nějaké nové zaměstnance EU na jejichž platy se skládají všichni občané Unie. V době, kdy Radě předsedala Itálie se tehdejšímu premiéru Silviovi Berslusconimu (AI) podařilo do Bogně usadit Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Německá kancléřka Agnela Merkelová (CSU) zase pro německý Kolín nad Rýnem získala Evropskou agenturu pro bezpečnost civilního letectví (EASA). I na malé státy se dostane. Tedy pokud podporují to co chce Brusel. Během minulé vlády byla do Polska přestěhována centrála Evropské hraniční a pobřežní stráže FRONTEX. Malta zase během svého předsednictví získala Evropský úřad pro podporu azylu (EASO).

Byrokratický aparát EU ročně stojí více něž 200 miliard korun. Výdaje na správu EU jsou nejrychleji rostoucí položkou v rozpočtu EU. Eurokraté mají nad volenými vládami členských států obrovskou početní převahu. Když každý z nich vyrobí ročně 1 lejstro, tak to ministři zasedající v Radě nejsou schopni učíst. A eurokraté těch lejster vyrábí opravdu hodně. Takže jim spousta nesmyslů projde.

Evropských orgánů navíc stále přibývá. Další úřady na své zřízení čekají a stále se o nich jedná. V legislativním procesu je návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Agentury EU pro azyl. Jde o součást balíčku reformy azylového práva EU označované jako Dublin IV. Řada lidí si vzpomene jaké vášně loni budilo jednání o tomto projektu. Média hlavního proudu z balíku navrženého Evropskou komisí nejvíce informovala o návrhu směrnice o povinném přerozdělování migrantů do členských zemí. Známé kvóty na migranty se loni státům Visegradské čtyřky podařilo odrazit ve spolupráci s novou vládou Rakouska, v níž jsou zastoupeni Svobodní.

Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) se před necelým rokem vracel ze summitu Evropské rady s tím, že se mu podařilo kvóty zlikvidovat. Moc přitom nezdůrazňoval, že to byla především zásluha Maďarska, které od počátku proti kvótám bojovalo všemi prostředky. Našim občanům také Babiš ráčil zamlčet, že ČR nepodpořila ukončení jednání o zřízení Agentury EU pro azyl a dalších součástí reformy azylového práva. EU stále ještě jedná o zřízení evropského orgánu, který by místo členských států rozhodoval o tom, kdo bude vpuštěn na území EU a komu bude udělen azyl.

Itálii se podařilo po nástupu vlády Giuseppe Conteho díky razantním postupu nového ministra vnitra Mattea Salviniho (Lega) výrazně omezit příliv migrantů. Lodě s migranty nejsou vpouštěny do italských přístavů a vláda posílila ochranu jižní hranice. Pokud by však bylo schváleno Nařízení o zřízení Agentury EU pro azyl, tak by to byla jen dočasná epizoda v migračním seriálu. Pravomoc rozhodovat o vstupu na území celé EU, a tím i jednotlivých členských států, by převzala EU. Italská vláda by mohla opět jen bezmocně přihlížet, jak se na její území valí statisíce migrantů. A po čase by opět vznikla „nutnost“ migranty nějak po EU rozmisťovat. A opět by tu s největší pravděpodobností byl návrh na zavedení kvót.