Vzácně mají lidé znaky terciální i sekundární obou pohlaví, ale zase jen dvou. Ještě mnohem vzácněji mají lidé i pohlavní žlázy obou pohlaví současně. Ale opět jen dvou pohlaví. Intersex není další pohlaví, pohlaví je nerozhodné. Podobně jako některé genetické aberace. Pro jednotlivce je fakt vlastní identity zásadní. Význam pro společnost je přeceňován. Lidé bývají zaujati až fascinováni sexem víc, než jsou ochotni si přiznat. Ale je to individuální, ne celospolečensky zásadní problém.

Muži a ženy mají stejná práva, ale nejsou stejní. Většinou nemají problém se svojí sexuální identitou. Ženy obvykle chtějí být krásné a muži mužní. Ženy skoro vždy chtějí být ženami a muži muži. Tak tomu bylo donedávna, a i dnes tyto snahy převažují. Problém je, pokud jsou muži nemužní, jako muži neimponující a neplnící očekávané role. Společnost pro své fungování potřebuje muže a ženy, ne jedince, kteří se nedůvodně zabývají svojí sexuální identitou. Proč by právě proto měli být hrdiny naší doby? Při tom zásadní problémy společnosti zůstávají téměř nepovšimnuty.

Není žádný důvod zvýhodňovat jedno pohlaví proti druhému. Pohlaví není kvalifikační předpoklad pro běžná povolání. Snad jen muž – manekýnka? Některá povolání a některé sociální role více vyhovují jednomu z obou pohlaví. Muži nemohou rodit a kojit. Ženy obtížněji zvládají těžká břemena. Muži nemenstruují, i když Piráti soudí, že mohou, a je to „normální“.

Je mi jedno, jestli mě zastupuje advokát či advokátka (kdybych to potřeboval), poslanec či poslankyně. Voliči mají právo si vybírat, a členové stran a hnutí, vybírat koho nominují. Povinná procenta jsou tady jako všude špatně.

A na voličích každé země je i rozhodnutí, jestli bude registrované partnerství označováno jako manželství. Osobně s tím nesouhlasím, je to matoucí a pseudoproblém, ale jsem demokrat, bude-li většina pro, musím to respektovat.

Pohlaví sídlí mezi ušima, ne mezi nohama, říkají sexuologové. Stále více převládá primitivní přesvědčení, že je tomu naopak. Velmi to škodí mezilidským vztahům.