Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu a práva spotřebitelů a rovnost žen a mužů Věra Jourová (hnutí ANO) poskytla Lidovým novinám dne 4. května 2019 rozhovor, nazvaný Internet otevřel otázku, co je pravda. V interview mě zaujala jedna otázka a následná odpověď eurokomisařky, kterou níže cituji:

„Otázka: Existuje míra, do níž by se mělo regulovat zahlcení neověřenými informacemi? Jsme v situaci, kdy každý může číst zprávy výhradně typu, který potvrzuje jeho pohled na svět.

Věra Jourová: Jsem proti cenzuře, jsem proti mazání informací. Ale jsem pro to, aby ten, kdo tyto věci čte, si byl vědom toho, že čte něco, co není zdrojované, co má za účel třeba i škodit. Půjde to spíš směrem, že se budou obsahy označovat, že se přes různé ověřovatele dodají fakta. Že se to vyvine do podoby, kdy uživatel za čtyři pět let půjde na internet a bude vědět - jako když si dnes otevře televizní program: teď se třeba podívá třeba na horor, aby si zvýšil adrenalin. Čtěte si ty Parlamentní listy, když ten horor chcete, ale vězte, že vedle máte taky zdroj s několikastupňově ověřovanou informací.“

Vyfasovali jste již cedulku s nápisem Nepřítel naslouchá?

Z citace z Lidových novin jasně vyplývají tři závěry: Ti, kteří jsou závislí na stavu veřejného mínění a mají oficiální postavení, vnímají, že veřejnost k nim ztrácí důvěru a proto potřebují zpochybnit zdroje jejich zpochybňování, dále to, že se jak čert kříže bojí, aby jimi zaváděná cenzura nebyla vnímána jako cenzura, protože by veřejnost ztratila zdání, že se chovají demokraticky, a za třetí, že jsou ve skutečnosti bezradní, jak provádět cenzuru, aby nevypadala jako cenzura. Budou-li cenzurovat, jsou ohroženi, protože ztratí zdání demokracie a tím legitimitu. Jestliže by však necenzurovali, jsou ohroženi, protože se veřejnost dozví, co ve skutečnosti činí. Odhalení svého skutečného konání mohou jen brzdit.

Věra Jourová navrhuje analogii sdělení, které bylo na cedulce u vojenských vysílaček za raného socialismu, znějící: Nepřítel naslouchá. Žádná jí zmiňovaná „fakta“ nedodají, poskytnou jen nové báchorky jako důkaz pravdivosti původních báchorek a údajné nepravdivosti vyprávění někoho jiného. Návody k použití „nebezpečných“ sdělení a vysvětlivky, ke kterým se chce eurokomisařka Jourová uchylovat, nejsou ničím novým. Známe je z padesátých a první poloviny šedesátých let. Jan Werich to tehdy komentoval slovy: „Je úžasný ten optimismus těch nakladatelství, že co čtenář, to blbec.“ Společnost je buď svobodná, a pak musí unést pravdu, nebo manipulována, a spokojit se se lží, která je spolehlivou cestou ke krizi. Pochybuji, že má Věra Jourová oblibu srovnatelnou s Parlamentními listy. ANO se k ní jako ke své nominantce před volbami nehlásí...

(Autorem článku je MUDr. Ivan David, český psychiatr. Kandiduje za SPD v květnových volbách do Evropského parlamentu.)