Významnou součástí štvanice bylo vydání knihy Zločiny beze zbraní 2, jejíž distribuci na žádost Novotných pravomocně zakázaly brněnské soudy. Zákaz ale prakticky dopadl jen na ostudnou 1.kapitolu z pera „kabrhelky“ Marie Formáčkové, protože vydavatelství pružně vydalo upravenou verzi 2c, v které je neškodná část zakázané knihy zachovaná. A opatřilo ji klamavým nápisem „zakázaná kniha“ na obalu, což jistě zlepšilo její prodejnost.
Znemožnění šíření bludů Marie Formáčkové soukromě považuji za správné, protože obsahují neprokazatelnou bajku o únosu bez únosců a ostouzí pravomocně zproštěné manžele Novotné, jež líčí jako sprosté zločince. Úroveň kapitoly je přiměřená autorčině neznalosti problematiky trestního řízení, nabytí jejího vzdělání v Sovětském svazu a profesní a politické minulosti. Kamarádka Gusty Fučíkové si s pravdou hlavu neláme a ostouzení slušných lidí považuje za neškodnou hru.
Zákaz distribuce knihy proběhl ve třech etapách. Začal předběžným opatřením nalézacího soudu, po němž následovala dlouhá přestávka, v které soudce studoval obsáhlý trestní spis. Pak následoval prvostupňový rozsudek, proti němuž se vedle vydavatele odvolali jako vedlejší účastníci Pavel Buráň a Spolek Šalamoun. K velkému zklamání odvolatelů odvolací soud zákaz distribuce potvrdil. Odrazilo se to v dalších článcích ve prospěch Pavla Buráně.
Mohou Němci přestat cítit vinu za své rodiče, prarodiče a praprarodiče, jak jim radí Elon Musk?Anketa
Ale o tom všem jsem již v posledních dnech psal (ZDE) a (ZDE) a věřil jsem, že se k tomuto námětu nebudu už muset vracet. Ale několik hodin po mém posledním článku vyšel na Parlamentních listech pod názvem „Začátek cenzury. Vydavatel zakázané knihy ostře kritizuje soudní rozhodnutí“ (ZDE) projev nevole vydavatele zakázané knihy, který nemohu přejít mlčením. Většina obsahu je natolik jalová, že ani nestojí za povšimnutí nebýt „lži jako věž“ o údajném předběžném seznámení aktérů (zřejmě na straně Novotných) s obsahem knihy, jež předstihla drzostí všechny dřívější.
Šéf vydavatelské firmy Mareček doslova uvedl, že „vydavatelství nabídlo aktérům popsaným v knize možnost vyjádřit se k obsahu ještě před publikací. „Když měli možnost se ke knize vyjádřit v jejím rozpracovaném stadiu, neučinili tak. Proto nemáme důvod se vyjadřovat k jejich možným dalším právním postupům,“ prohlásil. Jakékoli další kroky manželů Novotných považuje za „minimálně neetické a pokrytecké“. Podle sedmilháře Marečka mají tedy mlčky strpět pomluvy a urážení.
Skutečnost je úplně jiná. Byl jsem okrajovým členem autorského kolektivu 1. dílu Zločinů beze zbraně. Potěšilo mě, když mě za jednoho horkého letního dne v r.2022 vyhledali dva významní představitelé autorského kolektivu, kteří mě seznámili se záměrem vydat 2. díl. Nabídli mi možnost do něj přispět s nadějí na autorský honorář. Sdělili mi ale také, že kniha bude obsahovat kritiku zprošťujícího rozsudku manželů Novotných a její vydání bude financovat podnikatel Pavel Buráň. Věděli přitom, že jsem řízení proti Novotným sledoval v soudní síni a doprovázel jsem je články. Ujistil jsem je, že rozsudek považuji za správný a na knize, kterou financuje Pavel Buráň, z etických důvodů nemohu spolupracovat.
Od té doby nikdo z nás neměl příležitost seznámit se s výtvorem Marie Formáčkové. Až z relace soukromé televize Luboše Xavera Veselého jsme se dověděli, že kniha vyšla a připravuje se její distribuce. Teprve pak jsme se seznámili s jejím obsahem.
Nikdo z nás (myslím tím manžele Novotné, jejich právníky a sebe) neměl jakoukoli možnost obsah knihy před vydáním posoudit, zejména se vyjádřit k 1. kapitole.
Pan Mareček si asi v zápalu boje „spletl pojmy s průjmy“. Stále se opakující výtkou článků k trampotám Pavla Buráně na Parlamentních listech je výtka Jaroslavu Novotnému, že nevyužil nabídky redakce, aby se k trestnímu řízení vyjádřil rozhovorem. Pravda je, že Jaroslav Novotný neměl chuť se tím zabývat. Sedmdesátník, unavený víceletým trestním řízením, chtěl mít klid. Ale nakonec se rozběhla příprava a asi by se rozhovor uskutečnil. Jenže pak došlo ke změně ze strany redakce: rozhovor neměl vyjít na Parlamentních listech, ale na PrahaIn. Důvod mu nikdo nevysvětlil. Právě proto Jaroslav Novotný následně spolupráci ukončil. Ani toto se ale neodehrálo před vydáním zakázané knihy.
Považuji téma pro sebe za vyčerpané. Celkově bych byl rád, kdyby Pavel Buráň konečně pochopil, že přes mediální ostouzení Novotných a soudců se ke zvrácení zprošťujících rozsudků nedostane a není pravděpodobné, že by ovlivnil úvahy soudce v probíhajícím občanskoprávním řízení o vymožení obrovské pohledávky Jaroslava Novotného. Je škoda peněz, které utrácí za mediální rámusení. Stále se zabývat výtvory jeho podporovatelů je otravné.
Na druhé straně nemohu vyloučit, že v té žabomyší válce opět vystoupím, kdykoli se objeví další text, protože komedianti páně Buráňova mediálního cirkusu znevažují mou práci a uráželi mě.
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
