Tento zákon měl ve svém důsledku omezit emise oxidu uhličitého o polovinu, a to do roku 2030. Čili Green deal po švýcarsku. Švýcaři to odmítli.

Všechny články v německy mluvícím prostoru, od Neue Zürcher Zeitung přes Tagesschau až po webové stránky rakouské ORF, vyjadřují obavy z nesplnění Pařížské dohody a katastrofálních následků pro alpské regiony, pokud se nezastaví sucho a oteplování. Mnozí autoři vyjadřují doslova zděšení, jak tvrdý úder boji proti „Klimawandel“, tedy klimatickým změnám, toto referendum znamená. Alpští venkované podle nich rozhodli v neprospěch životního prostředí. Vinu dávají jejich konzervativismu, „rozhodování podle peněženky“ a také kampani Švýcarské lidové strany, která v podstatě jediná vystupovala proti tomuto zákonu a podle mnohých autorů článků venkovské obyvatelstvo strašila zvýšenými cenami benzínu a nafty, likvidací střední třídy a malých a středních podniků. Také si „stěžují“, že venkovské obyvatelstvo se dostavilo k urnám v „nadproporcionálním počtu“ a obyvatelé velkých měst je neměli šanci přehlasovat.

Zajímavé je, že tyto argumenty vůči vyhlášení evropské sóloválky proti CO2, která začíná připomínat boj komunistů proti „americkému brouku“ v 50. letech minulého století, zaznívají nejen z konzervativních kruhů, ale i od jednotlivců z řad evropské levice. Tedy od těch, kteří neztratili kontakt s potřebami a starostmi „nižších vrstev“, které by na obchodování s emisními povolenkami, zdražování veškerého zboží a energií a neexistenci alternativ doplatily nejvíce. I Sahra Wagenknecht, prominentní politička německé strany Die Linke, upozorňuje na to, že zatímco městský liberální volič, s dobrými příjmy a širokou dostupností městské hromadné dopravy, si pořídí elektroauto jako pouhý doplněk, lidé na venkově jsou odkázáni pouze na svá vlastní, často starší auta, aby se vůbec dostali do práce a jejich děti do školy. Ti budou jen platit, žádné benefity mít nebudou. Ve Švýcarsku se „venkované“ zřetelně ozvali, a hned jsou onálepkováni jako lidé hamižní, beze smyslu pro „vyšší dobro“.

Můžeme se ale ptát, jak to, že tolik mainstreamových periodik vidí především ohrožení Alp změnou klimatu – mají zřejmě na mysli loňské „katastrofální sucho“ a letošní dopady globálního oteplování, v jejichž důsledku jsme zažili nejstudenější jaro za posledních 30 let – a téměř vůbec nevěnují pozornost dopadům různých podob Green dealu na život lidí. Když se podíváme na inzerci, vidíme, že úplně zmizely reklamy na auta se spalovacími motory, inzerují se pouze elektroauta, v televizích zmizely reklamy, i po 22. hodině, na alkoholické nápoje. Téměř všechny reklamy jsou na nealkoholické pivo, vegetariánské a veganské „burgery“ a další produkty, které neobsahují maso, mléko, vejce. Občas jen v reklamách pro děti ještě „projde“ mléčná kinderčokoláda. Inzerenti určují obsah „svobodného tisku“. A protože se zájmy inzerentů a obyčejných lidí dramaticky rozcházejí, dochází k „divení“, cože si to ten plebs dovoluje.

Zřetelně to ukazují i komentáře pod články. Vybral jsem tento komentář pod článkem z německého webu Tagesschau, kde autor G.S. píše: „Gratulujeme Švýcarsku. Závidím zemi, kde se lidé mohou rozhodnout, a nerozhodují za ně menšinové nevládní organizace a hysteričtí klimaalarmisté . Švýcaři nejsou tak hloupí nebo megalomanští jako Němci, kteří věří, že mohou sami změnit světové klima. Ti, kteří to s planetou myslí opravdu dobře, musí pojmenovat skutečné problémy a řešit je. Například přelidnění planety. Zkasírování majitelů aut je však snazší.“

Švýcarsko se svou ústavou, která zakotvuje nejen referendum a lidovou inciativu, ale i lidové hlasování k zablokování parlamentem již schváleného zákona, nemůže být členem EU. Země by kvůli možností lidí rozhodovat o správě věcí veřejných v referendech byla neustále ve sporu s orgány EU, které si zvykly členským státům nařizovat formou komunitárního práva, jež mohou národní parlamenty jen zapracovat a nikoli měnit. S referendem EU nepočítá. Švýcaři proto před několika lety právě v referendu rozhodli o odstoupení z vyjednávání o členství v EU.

Nás čeká příští týden na plénu Evropského parlamentu hlasování o jednom z těchto vrchnostenských nařízení – označovaném jako Evropský klimatický zákon. Jde o drzý název. Správně by se měl jmenovat „unijní“. Švýcarsko je také v Evropě, i když není v EU. A touto cestou rozhodně nepůjde. I jinde by lidé hlasovali podobně, kdyby měli tu možnost.