Všimněte si také, že se obrací k „Západoevropanům“, patrně buďto proto, že my „Východoevropané“ jsme pod jeho rozlišovací schopnosti, nebo vidí zuřivou válkychtivost našich představitelů. Námi počínaje a Polskem a Pobaltím konče.

„Krize je akutní, hrozí totální katastrofa: My Západoevropané musíme tuto zimu zachránit Ukrajince – už nejen zbraněmi a penězi, ale velkou diplomatickou ofenzívou za příměří. Než další tisíce zemřou a statisíce Ukrajinců uprchnou k nám.“ Tím začíná jeho výzva k záchraně životů. Předkládám celý komentář Richarda Schmitta:

„Bojují hrdinně, vojáci Ukrajiny, a celý svět mluví o jejich odvaze. Ale odvaha sama o sobě zemi nespasí, počítá se také chytrost a prozíravost, stejně jako ekonomická síla, plus fungující zásobování energií a samozřejmě peníze. Z EU a USA se převádějí vládě v Kyjevě miliardy, ale Ukrajina už dávno ztratila tři klíčové předpoklady pro další přežití proti ruským ozbrojeným silám: ekonomickou sílu, nepřetržité dodávky energie – a také schopnost předvídat.

Pravděpodobně může být čtyřmi dodatečnými samohybnými houfnicemi dodanými z Německa nebo Dánska zabito několik stovek dalších ruských pěšáků, protiletadlové střely IRIS dodané z Berlína sestřelí několik dalších ruských řízených střel a protiletadlové tanky Gepard mohou sestřelit 20 nebo 30 dronů Kamikadze. O výsledku války je ale dávno rozhodnuto.

Každý, kdo rozumně a (já vím, je to těžké) bez emocí rozebírá současnou situaci, to ví: Bez dostatečného zásobování elektřinou při -6 stupních, kdy téměř není dálkové vytápění, jen sporadicky pitná voda, téměř žádná výroba potravin, výpadky komunikace a masivní problémy se zásobováním ukrajinských vojáků na frontě – za pár týdnů lidé na Ukrajině umrznou.

Ale my, Západoevropané, nemůžeme dodat 100 000 nouzových generátorů pro Kyjev a další velká města na Ukrajině, ani potřebnou naftu. Je to beznadějné. Už není co vyhrát.

Prozíraví a chytří politici jako Emmanuel Macron, Karl Nehammer nebo Viktor Orban si tento vývoj měli uvědomit už dávno, zpravodajské služby – a ano, zahraniční rozvědka rakouského Bundesheeru patří k nejlepším v Evropě – už dávno měly přenést realitu studené, temné Ukrajiny do teplých zasedacích místností v Paříži, Berlíně, Vídni a Budapešti: V mrazivých zimních měsících nyní na Ukrajině hrozí masové umírání, zejména mezi starší generací, slabými, nemocnými. Miliony dětí také naléhavě potřebují teplo, teplé jídlo. Pouze příměří může zabránit katastrofě.

Proti tomu samozřejmě existují dva argumenty: zaprvé, že my, Západoevropané, „přece nemůžeme nechat ruské vedení, aby mu to prošlo“. Ale příměří by automaticky nemuselo potvrdit současný stav, že národ byl napaden, že velké části Ukrajiny zůstávají vojensky okupovány. Nezapomeneme ani na zdokumentované válečné zločiny.

A za druhé je tu argument, který nám Volodymyr Zelenskyj a Vitalij Kličko a další ukrajinští politici neustále vtloukají do hlav: že ukrajinská armáda brání na Donbasu „celou Evropu a svobodný Západ“ proti ruským agresorům.

Pardon, ale to se nedá brát vážně: My Rakušané žijeme v míru s Ruskem už 77 let, naše hotely se po desetiletí radují z ruských městských turistů a návštěvníků lyžařských středisek, náš průmysl z ruských investorů a naše banky z ruských obchodních partnerů. I když to někteří neradi slyší, my Západoevropané budeme muset znovu najít společnou řeč se 140 miliony ruských občanů.

A co mluví proti prvnímu vážnému pokusu o dosažení příměří? Možná se prezident Ruské federace zapojí do jednání o předběžném míru zprostředkovaném Emmanuelem Macronem, Olafem Scholzem, Viktorem Orbanem a Karlem Nehammerem – kdo ví? Tato jednání s Vladimirem Putinem samozřejmě mohou selhat, to není nepravděpodobné.

Jedno je ale jisté: bez rozhovorů zemřou v Evropě v příštích 120 dnech statisíce lidí.“