Naše zkušenost s mírem je dobrá. Jsme obklopeni přátelskými sousedy, nemáme ambici vést občanskou válku sami se sebou a naše národní zájmy nejsou té povahy, že bychom je musili po světě prosazovat z letadlových lodí.

Zůstali jsme u tradice kolektivní obrany, pouze s tím rozdílem, že jsme se v dobrém rozešli s bývalým druhem ve zbrani a dali se do hromady s bývalým nepřítelem. Vzhledem k tomu, že NATO a především USA chápou jako obranu i preventivní útok, je pro nepovinnou vojnu rezervovanou pouze pro skutečné milovníky válčení pádný důvod.

Posílat do zahraničních válek na smrt někoho, kdo o to nestojí, by dělalo špatnou krev. Tím spíše, že trestné výpravy proti nepřátelům svobody a demokracie se nezřídka vedou pouze na základě práva silnějšího a i když se horem dolem skloňují hodnoty, jde v nich samozřejmě vždy hlavně o peníze.

Základní vojenská služba se u nás rušila z finančních a technických důvodů, ale také proto, že výcvik branců byl krátký a z pohledu generálů nedostatečný čili zbytečný. Nejvážnějším argumentem proti povinné vojenské službě je ovšem naše historie.

Naše armáda se v případě ohrožení republiky nikdy nebránila agresi či okupaci, neboť naši politici usoudili, že to nemá cenu. 

Dnes, kdy světoví hegemoni své zájmy prosazují hlavně vnucováním globální legislativy, ekonomickým diktátem a finanční spekulací, není úplně jasné, jak by si s tím měla poradit naše povinně odvedená mládež, směšně vybavená samopaly. Pokud dnes někdo potřebuje válku a do války vojáky, my to určitě nejsme.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.