Podle profesora Diesena se po skončení studené války svět ocitl v nejistotě, kdy na nohách stálo jen jedno mocenské jádro. Liberálně demokratický Západ. Ten se pokusil o vytvoření dominance nad světem. „Světový řád liberální hegemonie po studené válce usiloval o překonání mezinárodního bezčasí a velmocenského soupeření prosazením dominance jednoho mocenského centra a povýšením role liberálně-demokratických hodnot na jediný akceptovatelný systém řízení,“ napsal profesor.

Liberální dominance však skončila neúspěchem. Předpokládala, že s její dominancí nemůžou vzniknout další mocenská centra neslučitelná s liberálními hodnotami. „Liberální hegemonie však nakonec skončila, protože se spoléhala na to, že zabrání vzestupu soupeřících center moci, a impéria se předvídatelně stanou neslučitelnými s liberálně-demokratickými hodnotami, když budou vládnout jiným národům,“ popsal úpadek Západu profesor a dodal, že Západ se vyčerpal i přesunem bohatství na periferie svého „impéria“. „Kolektivní Západ se vyčerpal přesunem zdrojů z jádra na periferii, zatímco rostoucí velmoci začaly kolektivně vyvažovat kolektivní Západ.“

Podle Diesena staletí západní dominance skončila. Nová mocenská centra nyní usilují o vybudování multipolárního světa a suverénní rovnost mezi zeměmi. „Staletí západní hegemonie již skončila a globální většina usiluje o vytvoření světového řádu založeného na multipolaritě a suverénní rovnosti,“ zaznělo s dovětkem, že velké i střední země nyní pracují s politikou všech světových stran. „Většina velkých a středně velkých zemí provádí multivektorovou zahraniční politiku, v níž je ekonomická konektivita diverzifikovaná jako podmínka pro autonomnější zahraniční politiku,“ shrnuje profesor Diesen pohyby moci ve světě.

Nové, světové uspořádání je podle profesora „ve výstavbě“, ale zatím není pevně ukotvené. A tak se svět nachází v období nejistoty jakési mezivlády, kdy mezi sebou mocenská centra vedou boj o dominanci. „Unipolarita skončila, ale multipolární vestfálský světový řád se ještě nezformoval, takže svět zanechává v období mezivlády. Vzniklo právní vakuum, v němž protichůdné strany soutěží o určení budoucího řádu,“ myslí si profesor.

Velkou roli při upevňování hegemonie Západu pak hrála Severoatlantická aliance. Profesor Diesen popsal NATO jako prostředek jak prosazovat mír vynucený liberální demokracií. „Rozpínavost NATO byla důležitou součástí liberální hegemonie, protože měla upevnit kolektivní hegemonii Západu jako základ pro mír vnucený liberální demokracií,“ napsal profesor, ale to se podle něho nepodařilo. „Místo toho rozložila panevropskou bezpečnostní architekturu a postavila Evropu na cestu k válce bez možnosti korekce kurzu,“ popsal jasně danou cestu pro Evropu.