V zemích, kde žijí muslimské komunity, je veřejnost rozdělena na odpůrce islamizace a na odpůrce islamofobie. Skutečných radikálů je přitom na obou stranách minimum a obecně platí, že islám vyvolává větší averzi v zemích, kde je muslimů málo, přestože s islámskými radikály je problém tam, kde je muslimů mnoho.

Český strach z islámu je strachem z neznámého, což ale neznamená, že není reálný. Živí ho zpravodajství o fanatismu islámských radikálů, v jejichž podání je islám náboženstvím krvavým netolerantním, nemilosrdným.

Napravit si dojem o islámu osobní zkušeností se slušnými, pohostinnými a přátelskými muslimy ze sousedství u nás prakticky nemáme šanci, hlásí-li se zde k islámu tři tisíce, respektive deset tisíc muslimů. Náš problém s muslimy je virtuální, je to problém s muslimy bezproblémovými, na které vystrašená veřejnost pohlíží skrze brýle zpravodajství o Al-Káidě a Islámském státu.

Nejsme zemí s koloniálním dědictvím početných komunit jiných kultur, máme jeden z nejpřísnějších azylových zákonů, nelákáme cizince na snadné živobytí a nejsme k nim zrovna vstřícní. Taková je realita.

U nás otázka nestojí, jak odhalit a vymýtit islámské radikály, ale zda vidět radikála v každém muslimovi, tedy zda na nevelkou, poklidnou a také integrovanou a přizpůsobivou skupinu lidí pohlížet optikou kolektivní viny.

Takové pokušení zde je, z čehož ale plyne, že ve vztahu k muslimům jsme sami sobě větší hrozbou, než jakou pro nás představují muslimové. To, co se stalo ve Franci, může být pro nás poučením pouze v tom, že je třeba odmítnout násilí.

Smutek ze strašlivé tragédie je tak hluboký, že do řeči není ani radikálům. Takovým činem se cítí být společně ohroženi Francouzi všech vyznání a všech barev pleti, muslimové stejně jako křesťané, židé či ateisté. Společným nepřítelem všech není islám, ale fanatizmus jdoucí nenávistně přes mrtvoly. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.