Vybavuji si, jak se tenkrát diskutovalo, zda jsme se měli či neměli bránit. Jako teenager jsem měl jasno, že jde o princip a s okupanty že je třeba se porvat, abychom se nemuseli stydět za zbabělost. O pasivní rezistenci rozhodli staří, kteří tehdy ještě pamatovali druhou světovou válku, uměli si představit smrt a bylo jim jasné, že nám nemá kdo přijít na pomoc. Obětovat životy za socializmus s lidskou tváří, když jsme v minulosti nepozvedli zbraně proti Hitlerovi? To od našich politiků skutečně nehrozilo.

Válka na Ukrajině se prezentuje jako příběh s otevřeným koncem, ale již dnes lze přemýšlet nad smyslem tohoto marného boje, neboť informace z bojiště pro Ukrajince nevypadají dobře. Ukrajinský prezident nevolí mezí vítězstvím a porážkou. Rozhoduje leda o tom, kolik se v učebnicích dějepisu bude oslavovat ukrajinských hrdinů, pobitých ruským dělostřelectvem. Pokud se tedy bude na Ukrajině ještě vyučovat z vlasteneckých ukrajinských učebnic.

Ukrajinských mrtvých hrdinů přibývá díky vojenské, finanční a logistické podpoře Západu, který sleduje vlastní zájem zadržování a oslabování Ruska. Povzbuzování Ukrajinců, že mohou Rusko porazit a stát se západní liberální demokracií, členem EU a NATO, může válku pouze prodloužit. Aby ukrajinští vojáci neumírali zbytečně, a Rusko bylo poraženo, musel by do „války Američasnů s Rudy do posledního Ukrajince, vstoupit Západ doopravdy. A to se nestane. Za útrapy světové války Ukrajinci Američanům nestojí.

Šanci vyhnout se marnému boji Ukrajinci definitivně ztratili při majdanu 2014. Od tehdy jsou logikou historie, kterou dnes jako kdykoli v minulosti píší silnější, na cestě do záhuby. Svět si bude pamatovat, jak se Ukrajinci bránili ruské přesile a Ukrajinci budou vzpomínat, že než by se smířili s potupnou neutralitou, nechali se raději připravit o území, na kterém nechali v předem prohraném boji vykrvácet své hrdiny. Odpověď, zda to mělo cenu, závisí na tom, koho se ptáme. Vlastenci a nacionalisté bez zaváhání odvětí, že ano.

Kdo si prostý lidský život cení víc, než hrdinský zápis do historie, ten v předem prohrané válce smysl nevidí. Jenomže s prvním výstřelem ve válce se mír stává sprostým slovem. Nebránit se vypadá jako zbabělost a jít na smrt se bere jako výzva osudu. Zpětně je jasné, že neutralita byla od Ruska onou mafiánskou nabídkou, kterou nelze odmítnout. Západ Ukrajincům namluvil, že lze… To my bychom v šedesátém osmém brali neutralitu všemi deseti!