Nešlo snad přímo o ráj na zemi, ale bylo k němu už náramně blízko, málem se už zvonilo na domovní zvonek. Postupujícím časem se stav měnil a přecházel na stav obtížně přijatelný pro některé vrstvy obyvatelstva.

Ve společnosti postupně slábne role volených orgánů, stále více je rozhodováno orgány nevolenými, různými spolky a veřejnoprávními, tzv. humanitárními organizacemi, majícími ne zcela známý původ. Občan, který podle ústav většiny zemí je zdrojem veškeré moci ve státě, se prakticky jen může na všechno ze stále větší dálky dívat. Tři navzájem se kontrolující orgány, jak kdysi bylo určeno, se stále více odchylují od svého poslání. Ať je to parlament, exekutiva, nebo soudy.      

Ukázalo se to během předcházejícího a počátku letošního roku, kdy dochází bohužel ke smutnému zjištění, že v případě pokračování politiky, ekonomiky a justice dosavadním směrem, hrozí Evropě a nejen Evropě, ale všemu čím se Evropa a jí podobné státy vyznačuje, brzký konec. Jedná se o společenství států, které vycházejí z antiky, navazují na ni, bohužel i řadu antikou přijatých zásad pomíjejí, ale zase v něčem obohacují jinou filosofií. Ne vždy došlo k obohacení, ale mnohokrát došlo k deformaci, nebo úplnému popření zásad a nastolení likvidačního směru, odůvodňovaného potřebou novosti a humanity, i když se jednalo zřetelně o kvazi humanitu. Dovolím si tvrdit, že právě uplynulý, dokonce pro nás výroční rok převratu, obnažil všechny nedostatky a zjevil aspoň částečně, že se nedáme poučit a dáváme přednost heslům, nebo starým „pravdám“, které už dávno neplatí. 

Právě uplynulé dny, byly více než hektické. Počátek toho, lze hledat jistě již v předcházejícím roce, kdy celý svět čelil koronaviru, a jím způsobené pandemii. Nejsem lékař, ani epidemiolog, ale reakce vlád, zdravotníků a občanů mi připadala, jak reakce na mor, před řadou staletí ve středověku. A to jsme ve třetím tisíciletí. Ať bylo oficiálně vyhlašováno cokoli, většinou šlo o spoléhání na něco mimo nás, nebo na to, že když se pořádně zaplatí, bude vše vyřešeno. Místo stmelení společnosti, zjištění původce pandemie, stanovení způsobu ochrany,  až na krátké období šla opozice vládě po krku a v podstatě dávala k lepšímu, co vládní koalice udělala špatně a zároveň nás ohromovala tvrzením, že ona by řešila vše lépe, aniž by byla sebeméně ochotna vysvětlit důvod, proč v době, kdy vládla, nezavedla jediné z těchto opatření.

Až za urážku lidského intelektu považuji pořad na ČT 1 „Máte slovo“, který jsem asi 5 minut sledoval v době, kdy účinkující se přehadovali o vakcíně Sputnik V. Zejména pohrdavý postoj a tvrzení, že se zkoušela na vojácích, aniž by jim dal někdo možnost se vyjádřit, zda s tím souhlasí, nebo ne. Ten den jsme s manželkou byli na základě našeho stáří očkováni v ústeckoorlické nemocnici. Musím chválit přístup personálu, pomoc při vyplňování dotazníku a rychlost celého průběhu. Než jsme se nadáli, vraceli jsme se domů. Ovšem až doma jsme se dozvěděli, že jsme nebyli očkováni vakcínou Pfizer, ale vakcínou Comirnaty. Je pravdou, že jsme se mohli zeptat i při očkování, ale je ovšem i pravdou, že člověk v tyto okamžiky myslí na zcela jiné věci.                                                                                                  

Ovšem vše, co nám bylo po těch 30 let tvrzeno o západní zdvořilosti, pravdomluvnosti, pořádku a smyslu pro fair play, vzalo rychle za své ve čtvrtek, při utkání Slávie s Rangers FC v Glasgow. Hned na počátku zápasu jsme si poslechli informací pana Šmicra o Gerrardovi, nyní trenéru Rangers FC, s kterým několik let kdysi společně hrál a znal ho jako hráče a člověka pravdomluvného, zdvořilého, vždy ochotného pomoci a vždy jednajícího v duchu fair play.  Asi každý, kdo viděl faul hráče Rangers FC Roofa na brankáře Slávie Koláře, a následující reakci, spíš vůbec žádnou reakci pana Gerrarda, na jednání jeho hráčů k zraněnému brankaři Slávie, mlácení dalšího hráče Slávie Kúdely, psaní o rasismu, čemu přispěla i reakce slávistických ultras, měl o vyprávění pana Šmicera pochyby.

Patrně nejlepší bude rychle vše vyšetřit, potrestat ty, kteří prokazatelně něco zavinili a na vše pak zapomenout. Stále bych vycházel z toho, že se jedná o selhání jednotlivců, nikoli všech účastníku. Rozhodně by se ale mělo šetřit s jednáním hráčů i jednání soudce a jeho asistentů, ale i činovníků obou klubů a UEFA, kteří byli přítomni, hlavně pak zranění brankáře Koláře. Slávie by se pak neměla ani bát, ani stydět za vystupování v roli žalobce a žádat nápravu. Buď jsou si všechny kluby v UEFA a FIFA rovny, nebo založme raději nový fotbalový svaz. Aspoň nebudeme muset vysvětlovat klukům, co je to rovnost pro všechny a fair play.