Až příliš situace kolem něj připomíná hru Karla Čapka, „Bílá nemoc“, pouze Dr. Galén je stále marně hledán. Nevím, jak jinde, ale v Česku se na coronavirus reaguje obvyklým způsobem. Jednak vtipy o něm a o opatřeních proti němu. Jednak vzájemným napadáním skupin obyvatelstva. Ani jedno proti coronaviru nepomůže, ale to první aspoň zlepší náladu.

V současné době byl vyhlášen nouzový stav vládou ČR. Reakce opozičních politiků je dvojí. Mělo vše přijít mnohem dříve, dalo by se vše řešit lépe. Obdobná je reakce médií, vylepšená tím, že některá z nich chtějí od členů vlády slyšet odpovědi, které jim nemohou dát, a tak je za to napadají. Obyvatelstvo reaguje jak jindy. Máme svých starostí dost, abychom se starali ještě o toto. Někteří veřejně prohlašují, že je ani nenapadne dodržovat vyhlášená nařízení, máme přece svobodu. A tak dáváme jiskřičku k jiskřičce, aby byl co nejdříve pořádný oheň. Novinkou, proti minulosti, je přehadování mezi některými umělci a běžnými občany. Tedy těmi umělci, kteří začali volat, kdo jim zaplatí ušlý zisk z neuskutečněných představení, popřípadě výstav apod. A rozčílili se nad odpovědí, že nikdo. Podivil jsem se jejich hněvu, spíše jeho příčině. Vždyť řada z nich oslavovala příchod tržního hospodářství a poučovala ostatní, co vše lidem přinese. Asi pozapomněli na kdysi, nám od malička vštěpované, že každá hůl má dva konce a každý svého štěstí strůjcem. Tedy přeloženo do běžného jazyka, mohu si přece vybrat, ale musím pak nést sám následky svého rozhodnutí. Tedy v dobách dobrých mám větší zisk než ostatní a zaslouženě, už i jen kvůli riziku, které jsem podstoupil. V dobách zlých mám více starostí, protože se o sebe musím postarat sám. A tak vzpomínám nejen na Bílou nemoc, ale i na jednoho hospodského, který neměl vysokou ekonomickou. Měl ale na pípě několik skleniček, kam házel barevné korálky, aby hned večer je sečetl a zjistil, jak na tom ten den je. Podle barvy těch korálků věděl, kolik ten den prodal piva a jakého, kolik vína, kolik a za kolik jídla, kolik tvrdého alkoholu. Končil tím, že mi při zvědavé otázce, proč to vlastně dělá, vždy řekl: „každý večer tak vím, jak na tom jsem. Kolik mohu si dát do rezervy na horší časy. Zda se mi to ještě vyplatí. Také vím, že ziskem jídla se najíme i my, ziskem piva zaplatím všechny náklady a daně, víno a kořalka mi tvoří reservu a pokud překročím určitou hranici, mohu se i rozšoupnout nad poměry.

Neodvažuji se nikomu nic doporučovat. Ale nastala doba, doufám stejně, jak ostatní, že nebude příliš dlouhá, která je zlá. A bude ještě horší, pokud nebudeme dodržovat zdánlivě prosté věci a chovat se k sobě jako lidé. Dovolím si připomenout ještě jednou tu Bílou nemoc a citát G. B. Shawa, „naučili jsme se plovat pod hladinou, jako ryby, létat v povětří, jako ptáci, zbývá už jediné, naučit se spolu žít, jak lidé.“

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad