Zdálo se ale, že se s tím smířili a výsledek uznávají. Bohužel se ukázalo, že to nebylo uznání výsledku, ale jeho špatný odhad a nepřipravenost na prohru. Ještě ve stejný den jsem mohl uvěřit, že mládež u nás je vychovávána a vyučována v duchu českých nejlepších pedagogů. Tato domněnka se v tentýž den vytratila jako pára, když se ve čtvrtek 15 března ukázalo, že takřka všichni naši pedagogové jsou ochotni se podvolit údajnému rozhodnutí studentů o uskutečnění půlhodinové stávky na obranu ústavy. Při tom spěchu zapomněli uvést, kterou část ústavy brání a co chtějí oni sami.

Pokoušel jsem se vyhledat bližší informace, a podařilo se mi nalézt rozhovor jednoho z organizátorů této stávky, studenta DAMU, pana Luboše Louženského s redaktorkou Drtinovou. Pan Louženský vyslovil, pokud jsem ho pochopil správně, že respektuje volby a jejich výsledky, a to jak poslanecké, tak i prezidentské. Ale provedení volby nemůže být konečné, politik by měl dále diskutovat s těmi, kteří mají připomínky k jeho práci. Nemusí diskutovat v případě, že vykonává svou práci bezvadně. Zmínil, že stávky by se mělo zúčastnit něco přes 8 000 lidí. Stávka je na obranu morálních hodnot a ústavních zvyklostí, bohužel ani jednu z nich žádným způsobem nekonkretizoval. Zmínili s paní Drtinovou, že 15. březen je dnem boje proti policejní brutalitě.

Chci věřit, že pan Louženský, stejně jako paní Drtinová, mysleli svá slova upřímně. Bohužel žádným způsobem neuvedli, které morální hodnoty a ústavní zvyklosti chtějí bránit, a koho tyto hodnoty a zvyklosti jsou. Ani nesdělili, co budou dělat, pokud některý z politiků se odmítne jimi proklamovanými hodnotami a zvyklostmi se řídit, popřípadě se objeví další skupina občanů se svými, které budou bránit zase oni. Také oba připomínali důležitost historické paměti, ale ani jeden z nich nevzpomenul, že 15. březen je dnem, kdy nás v roce 1939 obsadily Německá vojska, a Hitler u nás po odtržení Slovenska zřídil Protektorát.

Nyní už zbývá jediná věc, aby pan Louženský se svými přáteli vysvětlil, kde nám tady v Česku začíná a končí demokracie. Také co máme dělat, pokud někdo další přijde s jiným názorem.

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad