Ovšem, nelíbí se mi toto rozhodnutí vůbec, a doufám, že snad jde o úlet buď těch, co věc uvedli, nebo těch, které to napadlo. Nebo snad shora uvedené publicisty a literáty zavrhneme, a to pak na základě čeho? Kolik spisovatelů a básníků úrovně K. Čapka, F. Šrámka, S. K. Neumanna, nebo P. Bezruče, E. Krásnohorské jsme měli? Kolik takových literárních kritiků či novinářů jako J. Fučík, K. Čapek nebo K. H. Borovský? Čím dokázali své rozhodnutí obhájit ředitel muzea Lukeš a ministr kultury Herman? Nebo snad pokud tak rozhodli, tak je to mimo jakoukoli kritiku nebo nápravu?

Uvedení snad patří mezi ty, o jejichž nápadech se nediskutuje? Byl se snad pan ministr o této věci radit na sudetoněmeckých dnech?

Vzpomínám rozhodnutí zamítajícího postavení sochy jednomu z našich nejznámějších spisovatelů ve světě, a podle E. E. Kische nejlepšího našeho spisovatele Jaroslava Haška, které primátor Bém odůvodnil, že on bolševickému komisaři pomník stavět nebude. Opravdu důvod hodný Koniáše nebo Hérostrata. Podobné bylo prohlášení Josefa Lady za rasistu kvůli kocouru Mikešovi, nebo třeba neprovedení právní rehabilitace děkana Lautnera, upáleného jako čaroděje a řady dalších věcí, protože se při procesu k čarodějnictví doznal.

Nevím, zvykáme si na ledaco, co je v úplném rozporu se skutečností, nebo zdravým rozumem. Některá média jsou opojená tak svou mocí, že si vůbec nepřipouští možnost požadavku nápravy jimi poskytovaných informací. Stejně i někteří funkcionáři nebo ústavy považují svá rozhodnutí za neměnná a svá vyjádření za nepodléhající kontrole. Takový postoj si v žádné zemi nemohli delší dobu dovolit, stačí se jen ohlédnout do historie, a ani my nejsme nebo nemůžeme být nějakou výjimkou. Zejména v čase, kdy si připomínáme přínos Mistra Jana Husa.