Gorbačov řekl jasně, že jeho vojska nezasáhnou. U nás byli u vlády komunisti, ale v podstatě dvě skupiny, pro jednoduchost Biľakovci a technokrati moci. Ti první vládli pouze díky síle sovětských bodáků a to i v KSČ, oni ovládali technokraty moci, ale technokrati moci ovládali ekonomiku, byli ředitelé, ve vysokých hospodářských i STB funkcích. Pak lidové milice…. Ve fabrikách měli opravdu zbraně a ostré náboje a dostatečně „promasírované“ hlavy aby na povel jeli zasahovat proti demonstrujícím.

A v tento okamžik přišel listopad, Co se stalo? biľakovci (jakešovci) zůstali jako kůl v plotě a technokratická část KSČ pochopila situaci.

Kdo byli ti technokrati moci? Lidé často i myslící, znalí (plno lidí vstoupilo do KSČ aby mohli vůbec dělat svou práci, aby mohli uplatnit často i své schopnosti řídit, dělat svou profesi… A nebo si to o sobě třeba jen mysleli, prospěcháři,… různí) a tito lidé byli buzerováni biľakovci. Když se tento technokrat moci dostal do funkce, rychle mu zachutnala moc (Mňačko) a i jeho rodině, manželka nemusela čekat u kadeřníka, řezník pro ní vždy měl maso, pomeranče se taky daly „koupit“, všichni jí podlézali, děti bez problémů do škol, peněz dost. A tento člověk mohl pro svou funkci (ředitel) opravdu makat, obětovat jí čas ale pořád nad ním visel „Damoklův meč“ v podobě odvolání biľakovcemi pro špatnou účast na schůzích, pro malou angažovanost….. a tito technokrati si velmi dobře uvědomovali svou zranitelnost a neměli šanci biľakovce odstranit od moci, pokud SSSR neřekl, že je nepodrží. A náhle….. přišel listopad, objevili se lidé jako Havel, dostatečně optimističtí, dostatečně neznalí, dostatečně slabí….bez vazeb na státní moc. Prostě „marťani“.

A technokrati moci měli šanci setřást biľakovce,kteří ztratili moc z východu. Jenže kdo bude řídit stát? jak to bude dělat? Která klika zvítězí a bude mít víc moci na své straně? A trn z paty jim vytrhl Havel, přišel, chtěl moc…. Ale pouze politickou!! A netušil nic o hospodářství, které chtěli ovládnout oni. Oni potřebovali klidnou vládu. Chtěli ty fabriky dál řídit, ale nebýt odvolatelní nýmady se sovětskou mocí za zády… Ale najednou jim došlo, že změna může být dostatečně velká, aby ty fabriky ovládli. Národ jásal, diskutoval o pomlčkách v názvu, národ se srocoval, četl o svobodě, četl o …. Čemkoliv. Chtěl cestovat, nakupovat nedostatkové zboží. Ale nechápal, že se musí změnit nejen politická moc, ale především hospodářská moc, ekonomická a oni na to chtěli klid.

A najednou se tu objevil i Klaus, dostatečně schopný řídit, dostatečně vzdělaný ekonomicky a především dostatečně akceschopný i vedle Havla. A dobře se ujal své funkce, převáděl za ně zemi do kapitalismu. Pomohli jim Čalfa,…

Jak se chovali vysocí komunisté- technokrati? Neměli zájem o problémy, neměli zájem o publicitu, chtěli majetek. Havel netušil o co se jedná, byl nadšen, že mu někdo dal politickou moc, že mu okolí dostatečně pochlebuje, plácá ho po zádech, že má publicitu. A věděl, že jeho sláva poroste pouze pokud bude sametovost, pokud mu nikdo nebude brát moc a nechá ve funkcích jeho kamarády – ministry atd. A technokrati věděli, že v Havlově stínu mohou řešit ovládání majetku. Proto najednou KSČ ztratila schopnost cokoliv řešit, hloupí zůstali, rozumní šli po majetku. Kdo tam zbyl? Odcházející věděli, že pokud zasáhnou Lidové milice a podobní, tak skončí sametovost a mohlo by se věšet, dokud lid může jásat a oslavovat svobodu, potud se zabaví a tak lid dostal hry, slíbil se mu chléb – v kapitalismu (církev kdysi slibovala ráj…. V nebi). A lid volil. Nevěda co (průměrný dělník nechápal kapitalismus jako odpovědnost za vlastní svobodu, život).

Klausovi můžeme děkovat, že přišel s nápadem rychlé privatizace (dostalo se i na lidi, vše technokrati nestíhali zajistit), nenechal se ohloupit přípravou podniků na privatizaci (neboli technokrati nedostali čas vše ovládnout), neboli nedal čas technokratům ovládnout vše.

Proto došlo ke zvláštní situaci sametovosti „revoluce“. Komunisti si hrabali majetky, spojili se i s původními vexláky a z nich se stali zákulisní hráči jak byli zvyklí, jen se tomu začalo říkat lobisté. A Havel tomu dal punc slušnosti.

Ti, kteří majetek ovládali, měli šanci ho získat, tak nebojovali o politickou moc.