Na to, že pan premiér řeší problémy vlády odvoláváním ministrů namísto aby je přinutil řešit lépe problémy jejich resortů, jsme si již bohužel zvykli. V průměru vyhazuje jednoho za čtvrt roku a není proto překvapením, že k sedmi vyhozeným přibyl osmý. Co ovšem je na  odvolání ministra Pospíšila zarážející, to je rychlost odvolání hodná mistra světa Vettela na mistrovstvích Formule 1 a také to, že se pan premiér obával zprávu o odvolání říci panu ministrovi do očí na zasedání vlády den před tím. Ministr Pospíšil v klidu odešel k večeru 26. června  ze zasedání vlády a netušil, že se tam již nevrátí, že druhý den poběží  hned ráno jeho letitý stranický kolega a bývalý přítel na Hrad a bude tam již v 11 hodin prosit udiveného pana prezidenta o okamžité podepsání demise Jiřího Pospíšila, jako by v opačném případě měla vypuknout třetí světová válka. Přitom úsměvné důvody, že Pospíšil chce navýšit rozpočet rezortu, rozhodně takovou rychlost nepotřebovaly. Stačilo přece říci, že mu peníze nedá. Nehledě k tomu, že panu Vondrovi TÉHOŽ DNE peníze jeho úřad poskytl. A právě toto nevysvětlitelné chování vede občany k přesvědčení, že pan premiér před nimi něco tají, že nejedná čestně a přímo jako chlap.

Není proto divu, že mi přišlo do redakce tolik nejrůznějších a vesměs nelichotivých vysvětlení, proč se to stalo. Takovou odezvu jsem ještě nezažila u žádného z předchozích ministerských odvolání. Přiznám, se, že i mně se v této souvislosti v podvědomí vybavilo zatčení Rudolfa Slánského na oslavách narozenin jeho blízkého přítele Gottwalda. A to je podle mne neštěstí nikoliv pro pana Pospíšila, ale pro pana premiéra, vládu a zejména pro ODS.

Čtenáři se mne ptají, zda nevím, co za takovým jednáním pana premiéra stojí. Otevřeně odpovídám, že nevím, ale že je mi jasné, že musel být neskutečně vyděšen nějakou zprávou, kterou získal bezprostředně předtím, než tak jednal. Zprávou, která musela být tak hrozná, že jednal s rychlostí, jako by šlo o únos či hrozbu zastřelení někoho blízkého. Zprávou, kterou zřejmě neměl čas si prověřit a která může být jen chytrým blafováním někoho, kdo chce rozeštvat nejen dva bývalé kamarády a dnes vlivné politiky, ale zejména, kdo tímto rozeštváním chce zničit ODS a vládu a profitovat z toho, co Petr Nečas udělá. A on skutečně zprávě uvěřil, protože takové machiavellské chování, jaké předvedl, je v současných vnitropolitických poměrech něčím zcela, ale opravdu zcela  mimořádným a je jasné, že musel být neskutečně zděšený.

Vždy spíše uvážlivý premiér jednal jako vyděšený zajíc, když vyhodil ministra, který má u občanů podle průzkumů veřejného mínění  skvělé postavení a který díky zatčení Ratha a uvedením do pohybu i dalších skandálních kauz začínal vracet ODS glanc.  Nyní, kdy justice začala konečně mít ve vyšetřování podvodů a krádeží hmatatelné výsledky, mělo chování pana Pospíšila velice příznivý vliv na voličské preference ODS. A jen šílený předseda by toho nevyužil.

Navíc si proti sobě postavil politika s velice silným vnitrostranickým postavením ve funkci místopředsedy ODS a předsedy západočeské regionální organizace ODS. Tedy člověka, jehož podpora je důležitá i pro udržení samotného Petra Nečase v čele strany. Zbavit se takového politika může mít pro předsedu strany i vlády stejné důsledky jako podpis vlastního rozsudku k politické smrti. A jak znám pana premiéra, tak si je tohoto dobře vědom. Proto je jasné, že skutečný důvod pro jeho chování musel být nesmírně silný a nebezpečný. Pokud se ukáže, že to byl důvod pravdivý, pak učinil dobře. Pokud ovšem naletěl bez ověření na našeptávání mazaných protivníků podobně, jako naletěl nesmyslu, že je Ladislav Bátora nacista, pak je to nejen pro něj, ale pro celou ODS a potažmo pravici v ČR velké neštěstí. Kéž by to tak nebylo!