Podrobnější rozbor Mikesova bonmotu nicméně rád přenechám Alexandru Tomskému, který mi nejméně jednou s jistotou řekl, že jsou Angličané nečitelní, a to hlavně dopředu. A kontinentální člověk kupříkladu jen stěží vytuší, jak se ve své mase zachovají, budou-li muset volit. Je to pravda. Oproti nim jsme čitelnější a právě projevy na Letné to možná potvrdily. I ty zaumné.

Vraťme se ale ještě na Ostrov, i když nejsem ani Benjamin Kuras, ani William Bryson. Odtrhne se? A odtrhne-li se, zchudne? Bude štkát? Lamentovat? Trhat si vlasy i vousy? Mikes by vám pověděl, že... Inu, Mikes o tom jednoduše napsal celou knihu, která vyšla také v češtině, a jmenuje se JAK BÝT CHUDÝM.

Jenže je ta kniha taky o spoustě dalších věcí a nazývat by se měla spíš „Jak zůstat součástí britské střední třídy“ – s tou výhradou, že ani ta dolní, ale ani ta horní hranice střední třídy se přesně definovat nedá nikde na světě. Ani u nás.

Ve dvou částech své knihy nazvaných „Soukromá chudoba“ a „Veřejná chudoba“ sice George Mikes přiznává, že skutečně chudá jeho rodina nikdy nebyla, opakovaně však vyjadřuje nechuť k vyšší třídě a přímo „na zvracení“ se mu dělá z lidí, kteří doma přiznaně „zlatí kohoutky“. Mikes nicméně nemá nic proti miliardářům a nepopírá, že i mezi boháči prvé ligy má kamarády a přátele, i když k nim zprvu přistupoval obezřetně.

Zajímavé přitom je, že populární humorista George Mikes (1912-1987) se vlastně narodil nedaleko Česka, a to v maďarském městě Siklós. Jmenoval se tehdy Mikes György. Na budapešťské Univerzitě Loránda Eötvö získal doktorát z právničiny po vzoru vlastního otce i dědečka, načež to zkusil jako divadelní kritik. Uspěl, ale došlo ke změně, když jej během mnichovské krize (1938) poslali jako dopisovatele (židovského původu) na dva týdny do Londýna. V šestadvaceti letech to využil a více se do rodného Maďarska již nevrátil. Za války však pracoval pro BBC v sekci maďarského vysílání a pozici udržel i v míru a do roku 1951. Později pracoval jako rozhlasový komentátor a recenzent a žil na volné noze. Už od roku 46 byl britský občan a jeho bestseller JAK BÝT CIZINCEM (1946) adaptovala televize. Třikrát vyšel také česky: roku 1970, roku 1994 a roku 2011 jako součást knihy JAK BÝT BRITEM. V Anglii se JAK BÝT CIZINCEM dočkalo víc než třiceti vydání. Mikes postupně připojil i devět pokračování včetně Jak být dekadentem (česky 2011), „How to Unite Nations“, „How to Scrape Skies“, „How to Tango“ či „How to Run a Stately Home“ (s postavou vévody z Bedfordu) a stal se také autorem knihy „Číča: životopis kočky“ (1978, česky 1996) či děl Anglický humor pro začátečníky, Shakespeare a já, Italy for Beginners, Switzerland for Beginners. „Uber Alles“  a dalších, včetně historické studie „Maďarská revoluce“ a reportáží o osudech válečných zajatců „We Were There To Escape – the true story of a Jugoslav officer“. Vytvořil rovněž brilantní dílo o fungování maďarské tajné policie a biografii svého přítele „Arthur Koestler: the Story of a Friendship“(1983) a psal pro Observer, pro The Times Literary Supplement i pro maďarské vysílání Svobodné Evropy. Stal se dokonce předsedou londýnské pobočky PEN klubu a zkrátka a dobře, pohyboval se v britském prostoru jako ryba ve vodě a uměl jej charakterizovat tak trefně, jako to dokázal jen málokterý Brit. V rámci toho také pochopil, že „střední třída“ je na Ostrovech těžko uchopitelná a definovatelná a že stát se jejím příslušníkem je tudíž současně lehké i těžké. Jste prostě v mlze a je to mlha britská a těžko přenosná na Kontinent. Jste-li oproti tomu střední třídou dnes u nás, pozná se to snadno. Jak?