Co mě pobavilo?

Užila ve svém dopise ohledně profesora Prymuly pouze termínu PLUKOVNÍK. Zní to dobře, o to nic, a vlastně to nebylo ani míněno ironicky, řekl bych, takže mi onen břeskný termín „plukovník“ připomnělo podobné sousloví „plukovník Parker“.

Asi víte, o koho se jedná. Pokud ne... Byl to muž, který celý život těžil z Elvise Presleyho. Ani on jej ale neutiskoval, tak jako nás výslovně neutiskuje žádný plukovník vezdejší. Elvis  najal Parkera dobrovolně, aby se nemusel o nic starat, což je obecně vzato vlastnost mas. „Abychom se nemusely o nic starat, hodíme starosti někomu na krk. A ostatně jsme ho ministrem i volili. Nebo ne? Už ani nevím.“

V Elvisově okolí se posléze nenasytnému Parkerovi běžně říkalo už jen Plukovník. Taky tenkrát to znělo moc fajnově a nikomu, zdá se, moc nevadilo, že Parker donutil zpěváka točit filmy, ačkoli herec Elvis úplně nebyl. Rok co rok film. Dle mého názoru sice vydělali „majlant“, hlavně Parker (asi jako dnes lze vydělat na vakcínách), nicméně Presleyho kariéru to totálně zdevastovalo, zabilo ho to. Už se nikdy docela nevzpamatoval a umřel předčasně.

Nyní namítnete, proč tak odbíhám od věci a že Elvis možná ještě žije (to se říkalo dlouho a nacházely se pro to i přehršle důkazů), ale odběhl jsem hlavně proto, abych zklidnil paniku, již okolo sebe semo tamo již pozoruji. Dokonce i na venkově.

Vím! Situace se mění každým dnem, ale je bezesporu třeba se držet původního plánu každého z nás tak dlouho, dokud to půjde, a jen a pouze plán upřesňovat podle právě se přivalivších omezení!

Příklad? „Šakal“ nechť jde dál svou cestou, protože stejně nakonec nikoho nezastřelí, jak to v Dni pro Šakala skvěle vylíčil geniální Frederick Forsyth (nyní se prosazující na trhu s románem Lišák).

Zrovna tak politici by neměli házet flintu do žita a podléhat úzkostem. Na ty člověk politický naštěstí stavěný není, ale přece jen se situace stala čímsi, co tu ještě nebylo, a tak by ani nebylo divu, kdyby ještě pár lidí odstoupilo. Já si ale myslím, že do voleb to třeba není a co se týče bláznů typu Šakala, nemají dnes šanci. Ochranky je vždy včas pacifikují. Je to dobře a nenávist části lidu tak zmizí, protože bývá saturována právě do podobných „spasitelů“

Ondřej Neff mi jednou řekl: „Víš, Ivo, truchlení by neměl být program.“

A jisté je, že to znělo snad až moc pragmaticky a glosátor SALONU Práva Štefan Švec se tomu tehdy vysmál. A že je Neff cynik. Ale...

Neff chtěl jen říct, že bychom neměli být už předem papežštější papeže a dělat „program“ z jakéhosi dobrovolného vyklizování pozic. Každý máme přece svůj svět a v tom bychom měli dál žít a pokračovat. Úskoky jsou signálem paniky či hysterie. Mnoho změn vede k horšímu. Afekty nejsou na místě. Mějte to, prosím, na mysli.

A žijte svůj život, jak to jen jde.

Jiná věc samo sebou bude, když nám naše práce (léčím například lidi) znemožní aktivity typu křtů knih, návštěv divadel. Ale sklopit hlavy? Sklapnout podpatky a říct, že se „nehodí“ v této době dělat vůbec, ale vůbec nic - i jen trochu kulturního? To se mi nezdá správné.

A ani plukovník Prymula to jistě nechce. Ostatně myslím, že je gentleman. A covid?

Ta nemoc není extrémně nebezpečná a její uctívání s hlavou v domácím písečku v podobě pštrosů by proto taktéž neměl být jen PROGRAM.

Ivo Fencl