Premiér Fiala vyjádřil vládní odhodlání řešit nárůst cen potravin. Prohlásil: „Zvládli jsme ceny pohonných hmot, zvládli jsme ceny energií a stejně tak zvládneme ceny potravin.“

Pokud Fialova vláda se bude pokoušet „zvládat“ ceny potravin chaotickými metodami, které zvolila ke „zvládání“ cen energií, nečeká spotřebitele nic dobrého. Má-li Fiala odvahu tvrdit, že zastropování cen energií dopadlo dobře, ať se zeptá běžných lidí – ne svých ekonomických poradců. Cena je nositelem informace o míře vzácnosti. Umělé zasahování do cen tuto informaci deformuje, což zastropování cen energií ukázalo.

Fialův „neviditelný“ lidovecký ministr zemědělství Nekula využívá nespokojenosti spotřebitelů s vysokými cenami potravin k tomu, aby dal vědět, že vůbec existuje. Chce „zatlačit na snižování cen“. Rozhodl se „podívat“ na marže jednotlivých účastníků řetězce producent – potravinář - prodejce. Chce více kontrol dodavatelů i prodejců. Společně s Fialou si na to pořídili dokonce meziresortní komisi. Nebudou ti vládní kontroloři nakonec onou Fialovou „rozumnou hospodářskou politikou“, jak nás o ní premiér přesvědčuje? Pouze má smůlu v tom, že si ještě důsledky dirigismu komunistického hospodářství někteří pamatujeme.

Nečekanou cestu ke „zvládnutí“ cen potravin ovšem naznačil Fialův ekonomický poradce Křeček. Českým spotřebitelům poradil, aby za nákupy jezdili do Polska. Jak této „radě“ máme rozumět? Je to výraz absence sociální empatie, neschopnosti či bezradnosti Fialovy vlády, anebo cynický výsměch českým spotřebitelům?

Křečkova rada jezdit nakupovat potraviny do Polska však volá po odpovědi na otázku, proč tam jsou potraviny o tolik lacinější než ty v Čechách. Jednu z hlavních odpovědí hledejme v porovnání podmínek, které Poláci vyjednali svým farmářům při vstupu Polska do Evropské unie. Čeští vyjednavači typu Pavla Teličky v té době více než na české zemědělce mysleli na to, jak si „vyjednáváním“ zajistí budoucí pozice v Evropské komisi.

A nejde pouze o podmínky před dvaceti léty vyjednané. Jde i o sebevědomou obhajobu národních zájmů v Bruselu teď. Poláci si totiž v poslední době dupli a zcela nekompromisně zastavili dovoz laciného ukrajinského obilí, které je sice určeno třetím zemím (a země EU mají pouze poskytovat transportní koridor, obilí však často v EU končí) s cílem omezit dopady na vlastní farmáře. České ministerstvo zemědělství sice přiznalo, že z Ukrajiny se do zemí EU od února 2022 do ledna 2023 dovezlo desetkrát více pšenice, polský příklad však Češi následovat nehodlají. Třeba ale založíme další kontrolní komisi s cílem zjistit, co se děje.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause