Tento výsledek kopíruje trend v celé Evropské unii. Všechny socialistické strany prudce propadají. Oslabují i tradiční pravicové strany, i když ne tak silně jako socialisté. Ve všech zemích EU, kde v posledních třech letech proběhly parlamentní volby, se vynořily a uspěly strany „protestního hlasu“. Bývají sice vždy nazývány stranami „pravicově-populistickými“, „xenofobními“ a „nacionalistickými“, avšak v jejich údajném populismu je třeba slyšet pouze hlas zdravého rozumu, který obhajuje hodnoty tradiční rodiny, staví se proti zhoubnému multikulturalismu, nesdílí s elitami klimatický alarmismus, má odvahu nahlížet kriticky na současnou podobu evropského integračního modelu a to hlavní – na rozdíl od vládnoucích elit stojí na straně běžných občanů proti vlnám migrantů valících se do jejich zemí.

Švédsko přijalo v roce 2015 na své území 163 tisíce migrantů z islámského světa a Afriky. Na počet obyvatel dokonce více než v Německu. Migranti, podobně jako v Německu, Itálii, Belgii či Francii, změnili tvář předměstí velkých švédských měst, proměnili je v místa násilí, potyček a drog. Nové kulturní vzorce, které si s sebou přinesli, postavily i tradičně levicově liberální Švédy, pro které vždy vše „nové“ bylo „správné“, před hledání odpovědí na otázku, kam pod bezbřehým náporem migrantů zmizelo „jejich“ Švédsko.

Přestože dlouhodobé průzkumy veřejného mínění naznačovaly možný zisk Švédských demokratů až někde kolem 25 % veřejné podpory, je reálný volební výsledek necelých 18 % fakticky jejich vítězstvím. Při tradičně velmi vysoké volební účasti (letos 84,4 %) to znamená, že každý pátý Švéd se hlasem pro Švédské demokraty přihlásil ke Švédsku tradičních hodnot, proti migraci, proti dalšímu prohlubování evropské integrace a proti euru. To, že k tomuto tak silnému signálu došlo právě v této severské zemi, je s ohledem na její „liberálnost bez hranic“ zvlášť významné.