Přestože Demokraté jásají, že v právě proběhlých volbách získali o 26 křesel ve Sněmovně reprezentantů více (a tedy velmi těsnou většinu), žádná jejich „modrá vlna“ se v USA rozhodně nekoná. Zde je několik důkazů, které lze odvodit z různých amerických zdrojů:

1. Dlouhodobé statistiky ukazují, že ve všech 28 volbách uprostřed funkčního období prezidenta od roku 1906 strana vládnoucího prezidenta vždy ztratila v průměru 30 křesel ve Sněmovně reprezentantů a 4 křesla v Senátu. V těchto volbách ztratili Republikáni pouze 26 křesel ve Sněmovně a získali 4 křesla v Senátu. To není Trumpova prohra.

2. V minulých týdnech jsme sledovali vyhrocený spor o nominaci soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha. V USA šlo o mimořádně konfliktní téma, jehož průběh i výsledek se promítly do těchto voleb. Všichni Demokraté, kteří hlasovali proti nominaci Kavanaugha (a v těchto volbách obhajovali mandáty) svoje křeslo ztratili. Jediný senátor za Demokraty, který Kavanaugha podpořil, své křeslo obhájil. I to je Trumpovo velké vítězství.

3. Je pravda, že Republikáni ztratili 7 guvernérů. Ovšem ve státech, které jsou obecně považovány v prezidentských volbách za klíčové, si guvernérská křesla udrželi (Florida, Georgia, Ohio, Iowa). To je Trumpova velká naděje.

4. Tyto volby byly o Trumpovi, a proto předvolební kampaň zdánlivě nebyla kampaní o velkých tématech. Byla kampaní „proti Trumpovi“ vyhroceně vedená po celé dva roky nejen z pozic liberálního progresivismu Demokratů (obhajoba migrace, vyhrocení kampaně #metoo, atd.), byla i vyvrcholením neustávajícího útočení na Trumpa ze všech – především mediálních - stran. Pokud tedy vezmeme v úvahu realitu, že do těchto voleb vstupoval Trump a Republikáni s vědomím, že budou testem úspěšnosti Trumpových politických principů a názorů (a tedy i jeho boje za návrat zdravého rozumu), oprávněně mohou Republikáni považovat výsledky za úspěch.

5. Zajímavostí (ale ne až tak překvapující) je i fakt, že ti z republikánských kandidátů, kteří na Trumpa útočili, nebo se od něho před veřejností ze sobeckých obav odtahovali, svá křesla neobhájili. Ovšem ti, kteří mu zůstali loajální, a které Trump v kampani veřejně podpořil, křesla získali.

Co z těchto několika postřehů usoudit?

Rozpolcení americké veřejnosti je hluboké a projevilo se v nezvykle vysoké volební účasti. Demokratům se - v historii USA bezprecedentně brutální kampaní proti prezidentovi - podařilo zmobilizovat své voliče. Voliči Republikánů - v reakci na systematickou antirepublikánskou kampaň - také přišli k volbám v nečekaně vysokém počtu a republikánské kandidáty podpořili. Demokraté si musí trhat vlasy vztekem a zlostí.  Ani s pomocí vlivných amerických médií se jim nepodařilo Trumpa ponížit, porazit a překlopit tak významně poměr sil na svoji stranu.

Podrobnější studium výsledků v jednotlivých volebních obvodech napříč USA jasně prokazuje, že Demokratům patří „pouze“ úzké proužky území na východním a západním pobřeží a metropolitní centra kolem Velkých jezer. Trump se stále může spolehnout na „vesnického“ voliče - na „zapomenutého bílého muže v modrákách“. Puklina mezi liberální velkoměstskou levicí a konzervativním venkovem se prohloubila. Trump neztratil obyčejné lidi, kteří jej před dvěma roky volili (což je jedna ze nejhorších zpráv těchto voleb pro Demokraty, která komplikuje jejich naděje pro rok prezidentských voleb 2020).

Republikánská strana je po těchto volbách více „trumpovská“. Nebyli zvoleni ti, kteří prezidenta své strany nepodporovali. Americký prezident uvnitř své strany posílil a ona je pro něho spolehlivější oporou.

Demokraté ve Sněmovně reprezentantů vystaví Trumpa těm nejtvrdším útokům, ale dá se očekávat, že si je Trump nenechá líbit (a vrátí se třeba ke kauze uniklých komunikací Hillary Clintonové, jak už ostatně na hrozby Demokratů zareagoval).

USA čekají další dva bouřlivé roky vyhrocené „soft občanské války“. A Trump do nich, k hrůze Demokratů, po těchto volbách uprostřed prezidentského mandátu nevstupuje nijak oslaben.

A ještě něco: výsledky těchto voleb v USA žádnou dobrou zprávou pro dnešní evropské elity nejsou. My ale radost máme!

Ivo Strejček

Psáno pro Institut Václava Klause.