„Historicky ignorantská a geopoliticky špatná“ by byla v budoucnosti cesta německého hospodářství bez ruského plynu, myslí si Michael Kretschmer, premiér německé spolkové země Sasko. Německo by podle jeho slov vůbec nemělo odstupovat od výroby elektrické energie z jádra a „okamžitě poté, co skončí válka na Ukrajině, by se mělo vrátit k ruskému plynu“.  Kretschmer je jedním z místopředsedů německé CDU, nelze z něho udělat extrémistického politika. Jeho výrok určitě rezonuje s částí veřejného mínění, naději na prosazení do reality má (zatím) minimální. Je ovšem pozoruhodné, že takový názor může v sousedním Německu zaznít veřejně z úst politika, aniž by byl okamžitě mediálně a politicky lynčován. Umíme si představit, co by se strhlo v Čechách?

Rozhodně se toho nedočkáme od ministra Síkely. Ten se na svém twitteru chlubí, jak jsou české zásobníky plynu plné a jak lidé a firmy „disciplinovaně“ šetří. Nu, jsme stále přece jen na začátku zimy a zajíci se sčítají až po lovu, říká jedno české moudré rčení (které ale Síkela evidentně nezná). Jisté však je, že šetření energiemi není dáno „ideovou vyspělostí“ obyvatel naší země, ale jedině obavou, jak své účty na jaře zaplatíme.

Deník E15 v souvislosti s ohromujícími cenami energií cituje Svaz průmyslu a dopravy, který říká: „Takřka polovina firem kvůli vysokým cenám energie už omezila plánované investice … což bude mít vliv na jejich konkurenceschopnost“. Tamtéž se dočteme stesky českých ocelářských firem, jimž ceny energií vylétly vzhůru až desetkrát a nejsou tak schopny konkurovat ocelářům ze Španělska, Itálie, Bulharska, Polska a Řecka. „Uklidňuje“ ovšem poradce premiéra Fialy Jakub Kajzler: „Česká strana, která EU předsedá, si nemůže dovolit přijít s nekoordinovaným dotováním energeticky náročného průmyslu jako první. Pracujeme na společném evropském řešení“. Tahle „eurosoudružská“ argumentace by byla k popukání, kdyby to vše nebylo v důsledku tak tragicky beznadějné.

Podobně beznadějně jako ministr Síkela pokračuje lidovec Jurečka, když v rámci – jak česká vláda tvrdí – boje s inflací navrhl zvýšit minimální mzdu o 1 100 Kč. České firmy lapají po dechu, hledají rezervy, kde se dá, mnohé avizují nezbytnost propouštění. Budou si moci dovolit přidat na mzdách zaměstnancům s obvykle nejnižším vzděláním, kteří nejobtížněji hledají práci a pokud o ni přijdou, padají na dlouho do sociální sítě státní pomoci? Přidají, nebo se jich zbaví?

Energetická krize je hlavním tématem těchto týdnů, neměli bychom však přehlížet i události jiné.

Státní tajemník spolkového kancléřství a hlavní poradce německého kancléře Olafa Scholze Jörg Kukies prohlásil, že „Německo bude souhlasit se vstupem nových členských států do EU výhradně pod podmínkou, že takové rozšíření bude provázeno hlubokou reformou EU“. Po čase tak připomněl Scholzova slova pronesená letos v létě na Karlově univerzitě v Praze. V nich německý kancléř volal po zrušení práva veta a jeho nahrazení většinovým hlasováním v oblastech jako je zahraniční a bezpečnostní politika EU nebo daně. Kukies znovu potvrdil, že Němci své návrhy myslí zcela vážně a že jsou připraveni je nekompromisně prosadit. A pak že prý Evropa není německá!

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause