Snížení lidské aktivity, nárůst konzumace alkoholu, odkládání vyšetření i zákroků. K tomu nárůst depresí, úzkostí a poruch spánku. Třetina dospělých Čechů během pandemie přibrala na váze, čtvrtina přestala cvičit či zásadně omezila pohybové aktivity.

To ještě zdaleka není celý výčet sekundárních problémů, způsobených pandemií koronaviru. Již dříve potvrdilo mnoho lékařů zanedbání srdečních či mozkových příhod, a také onkologických nálezů, které jsou již ve velmi pokročilých stadiích – to vše má fatální dopady.

A jsou tu i komplikace mnoha dalších onemocnění – jen VFN v Praze hlásí meziročně například dvakrát více hospitalizací pro komplikace žlučových kamenů a o 100 procent více hospitalizací pro jaterní choroby. Mohli bychom dlouze pokračovat.

Ano, vím, že koronavirus představuje riziko především pro ohrožené skupiny obyvatel. Měli bychom být zodpovědní a mít k nemoci respekt. Není však jen koronavirus. A nikdo mi nevymluví názor, že cíleně vyvolaná panika a mnohdy nesmyslná opatření napáchaly více škody než užitku. Lidé v hrůze z nákazy zapomněli na jiná onemocnění, případně jim nevěnovali pozornost, což řadu z nich bohužel bez nadsázky bude stát životy.

Nebylo to podle mne vůbec nutné...