Počítáme s tím, že ve světle rostoucího italského napětí, vyšších obav z neřízeného brexitu a flirtování DAXu s medvědím trhem bude Draghi a celá ECB opatrnější v hodnocení růstových vyhlídek na příští rok. Rozhodně to ovšem nebude důvod k dalšímu natažení dobíhajícího QE. Otázkou spíše je, jak ovlivní vyšší tržní napětí další plány ECB na příští rok. Budeme sledovat především tyto otázky.

Za prvé, bude ECB stále nepřímo indikovat jako první možný okamžik pro růst sazeb podzim 2019 anebo ve světle rostoucího tržního napětí tento okamžik posune? Věříme, že hlavním verbálním vodítkem pořád zůstane podzim 2019, mimo to ale Mario Draghi může zdůrazňovat flexibilitu ECB a možnost v případě potřeby kdykoliv první růst sazeb oddálit. Zajímavou otázkou pak může být, zda tak učiní v případě, že se Itálie dostane do problémů čistě vlastní vinou (eskalací napětí a startem procedury při nadměrném schodku).

Za druhé, zajímavé otázky mohou směřovat na techniku udržování bilance ECB na stávající výši – tj. reinvestice eur ze splatných dluhopisů. ECB by se mohla podobně jako kdysi Fed rozhodnout v případě potřeby více nakupovat delší dluhopisy a tlačit tím níže delší konec křivky - pro ekonomiku by to byla jistá forma úlevy. V tuto chvíli to sice asi není na pořadu dne, pouhá zmínka by ovšem byla zajímavá. A z pohledu Itálie bude politicky velice citlivé, zda ECB bude trvat na revizi kapitálového klíče, který je pro ni vodítkem při rozdělování nákupů dluhopisů mezi jednotlivé členské země eurozóny. Vzhledem k tomu, že v Itálii poklesl v posledních pěti letech podíl na HDP eurozóny, měla by revize vést k nižším nákupům italských a vyšším nákupům německých dluhopisů při reinvesticích v roce 2019. Nepůjde o velké změny, ale politicky je v tuto chvíli otázka extrémně citlivá a dá se čekat, že ECB si bude v této věci trvat na svém.

Jan Bureš
finanční analytik