Na rozdíl od krizových let po pádu Lehman Brothers, kdy na setkáních panovala kooperativní nálada, je teď jakákoliv dohoda složitější a nová prohlášení čím dál obecnější. O víkendu se zástupci G20 sice dohodli na tom, že Světová obchodní organizace (WTO) potřebuje reformu. Už ale nikde není psáno jakým směrem. Rozdíly mezi postojem EU, která si přeje zachování a prohlubování systému “multilaterálního obchodního řádu”, a Spojenými státy, které věří, že bilaterálně vyjednané obchodní dohody jsou pro ně prospěšnější, jsou příliš hluboké na to, aby mohla panovat byť jen obecná shoda na tom, jakým směrem WTO reformovat. Rozdíly mezi EU a USA také otupují společný transatlantický tlak na Čínu. S tou vedou svoji obchodní válku USA v zásadě po vlastní ose, zatímco ze společného prohlášení G20 vypadla jakákoliv kritika Číny za nekalé obchodní praktiky nebo za nadměrné kapacity v ocelářském průmyslu.

I když možná společný tlak na Čínu slábne, ten americký v obchodní rovině za poslední rok výrazně zesílil. I proto nakonec čínský juan i akciové trhy přivítaly právě výsledky bilaterálního jednání čínského a amerického prezidenta. Na něm se oba dohodli, že odsunou nasazení nové vlny vzájemných celních opatření (která měla původně vejít v platnost od 1. ledna) o 90 dní. To čínské straně poskytne v nejbližších týdnech trochu více manévrovacího prostoru i na domácí politické scéně. I když nevěříme, že úleva bude dlouhodobá, minimálně jedna věc se o víkendu ukázala jasně. Zasedání G20 má na trhy o poznání menší dopad než oběd Donalda Trumpa a Xi Jinpinga.

Jan Bureš
ekonom