Hlavním argumentem je právě o něco vyšší inflace, která dosáhla cíle o půl roku dříve, než ČNB očekávala, v nejbližších měsících se udrží nad 2 % a také na horizontu prognózy (12-18M) by měla zůstat nad cílem ČNB. Důležité také je, že nešla nahoru pouze dynamika cen potravin a pohonných hmot, ale na nejvyšší úrovně od roku 2008 vystoupala i jádrová inflace (korigovaná inflace bez pohonných hmot). Současně také přestal deflačně na českou ekonomiku působit vývoj v zahraničí - nejen, že se stabilizovaly ceny ropy a energií, ale výrobní ceny v eurozóně po skoro čtyřech letech začaly opět růst. V neposlední řadě byla důležitým argumentem pro naše rozhodnutí rétorika bankovní rady, která i v případě větších holubic ukazovala na vysokou odhodlanost v tomto roce intervence ukončit, a to nehledě na politiku ECB.

Výrazné zrychlení přílivu peněz do korun na začátku roku - odhadujeme, že ČNB musela intervenovat tempem až 1 miliard euro denně - také vrátilo zpět do hry otázku zavedení záporných sazeb. Tento scénář nevylučujeme, ale nadále ho považujeme za málo pravděpodobný. Za prvé proto, že napříč bankovní radou panuje vůči záporným sazbám poměrně výrazný odpor (kvůli nežádoucím vedlejším efektům). Za druhé proto, že investoři sázející na zisky koruny jsou již dnes ochotni držet koruny v derivátových kontraktech implikujících daleko zápornější sazby, než by ČNB kdy dokázala zavést. A za třetí, zavedením záporných sazeb ve chvíli, kdy ČNB přemýšlí primárně nad utažením měnové politiky, by šla tak trochu sama proti sobě. Nicméně kdyby ČNB záporné sazby nakonec přece jen zavedla (jako taktický nástroj při exitu z intervencí), tak věříme, že by byly uplatňovány “pouze” na nová depozita u centrální banky (duální systém) a nešly by pod depozitní sazbu ECB (-0,40 %).