Za poslední rok koruna posílila (efektivně) o zhruba 8,5 %, zatímco vůči euru o přibližně 6,5 %. Nejrychleji koruna posilovala vůči dolaru (přes 23 %) a vůči asijským měnám navázaným primárně právě na dolar - například vůči čínskému jüanu si připsala necelých 13 %.

Zatím se dají zisky koruny v post-intervenční době i tak označit jako relativně mírné. A to minimálně při porovnání s tím, co po vypnutí intervencí předvedl švýcarský frank. Ten se první den po ukončení intervencí pohyboval na úrovních až o 40 % silnějších. K ničemu takovému v Česku nedošlo i proto, že centrální banka s dostatečným předstihem na trzích oznámila blížící se konec intervencí a dala velké části exportérů možnost s předstihem zajistit své otevřené pozice a především sázkařům na zisky koruny “vsadit” ještě před vypnutím režimu.

Úroveň zajištění exportérů přitom dál roste a dosáhla na začátku roku historických maxim. To na druhou stranu neznamená, že by byli exportéři vůči posilující koruně zcela imunní. To vůbec ne. S tím jak jsou zajištění, pouze dopad posilující koruny tlumí a oddalují. Naplno se tedy začne zakusovat do ziskových marží podniků podle nás až v druhé polovině tohoto roku.

Na druhou stranu pořád platí, že koruna nemusí jet dál stále “jedním směrem”. Dokážeme si představit i krátkodobé ztráty koruny ve chvíli, kdy by z Česka odešla část zahraničních spekulativních investic. Těch jsou podle nás objemově v českém finančním systému desítky miliard eur. Rok po konci intervencí jich zásadně neubylo. Zahraniční hráči pouze drží méně českých dluhopisů a více prosté hotovosti. I kdyby se koruna dostala pod tlak, bude ale podle nás krátkodobý. ČNB je dnes primárně zaměřena na boj s rostoucími inflačními tlaky a slabší koruna by ji v tom dost překážela. Má navíc dost nástrojů na to, jak eventuálním výraznějším ztrátám zabránit - od vyšších sazeb po rozprodej mamutích devizových rezerv.

Jan Bureš
finanční analytik