Přímé dopady zvýšeného napětí do inflace by sice měly být omezené, vypovězení dohody je ale potenciálně další komplikací pro volný globální obchod. Spojené státy totiž teoreticky mohou uplatňovat sekundární sankce vůči nadnárodním evropským společnostem, které nepřeruší své operace v Íránu.

Napětí rostlo také přímo v Evropě, kde se na politické scéně schyluje k vládě dvou populistických anti-evropských stran: Ligy severu a Hnutí pěti hvězd. Reakce trhů zatím byla omezená nejen proto, že Itálii pomáhá ECB programem QE, ale také kvůli objektivně nižším makroekonomickým nerovnováhám v italské ekonomice (primární přebytky rozpočtu a přebytky běžného účtu). Situace se ale může změnit, pokud by nově vzniklá vláda skutečně chtěla prosadit všechny své rozpočtově náročné sliby - zrušení penzijní reformy, zavedení univerzálního příjmu a rovné daně. Podle hrubých odhadů by mohly stát italskou státní kasu přes 100 miliard euro. 

Nové nejistoty na obzoru v kombinaci s vysokými americkými výnosy začínají také pomalu strašit rozvíjející se trhy. To, co by jim investoři před rokem odpustili, jim nyní jen tak neprojde. Argentina proto musela v uplynulém týdnu požádat Mezinárodní měnový fond o pomoc. Po zvýšení inflačního cíle z 10 % na 15 % se peso dostalo pod tlak a nepomohlo mu ani preventivní zvýšení sazeb z 24 na 40 %. Přitom v uplynulém roce ještě Argentina na trzích prodala bez větších potíží 100letý dluhopis (viz graf  níže). Přísnější postoj investorů vůči rozvíjejícím se trhům byl ostatně jedním z důvodů, proč i koruna v posledních třech týdnech byla v defenzivě.