Hlavním argumentem většiny komentátorů vysvětlujících zisky akcií je zpravidla sada pozitivních korporátních zisků v USA. Ty ale zklamou málokdy, protože podniky zpravidla pilují svoji komunikaci s analytiky a novináři tak, aby nakonec překvapovaly pozitivně. Těžko tedy uvěřit, že americké akciové indexy zdolaly tříměsíční maxima jen kvůli korporátním výsledkům. Zvlášť, když jsou investoři navíc každý den zásobeni sadou jinak relativně negativních zpráv.

Španělská dluhopisová aukce včera vůbec nepůsobila přesvědčivě - i když jsou výnosy oproti minulému měsíci nižší, poptávka byla nepříjemně slabá. Německý parlament sice schválil pomoc španělským bankám, z německého ministerstva financí ale dál zaznívá jasný požadavek, aby finální záruky za bankovní pomoc nesl Madrid. Dnešní schůzka euroskupiny ke Španělsku tak může být poměrně dramatická. A do toho všeho přicházejí prakticky nepřetržitě slabá makro-čísla z obou břehů Atlantiku - včera skončila opět velice špatně podnikatelská nálada na východním pobřeží USA. Jak Amerika, tak Evropa i velká část Asie jsou v tuto chvíli viditelně v sestupné fázi hospodářského cyklu a jejich ekonomiky zřetelně zpomalují.
 
Když tedy sečteme všechna pro a proti, jen těžko by měly k akciovému optimismu stačit lepší korporátní výsledky. Řada amerických korporací ostatně současně varuje před horšími vyhlídkami (např. Morgan Stanley) a nutností propouštět. Za nárůstem obliby akcií je ještě něco dalšího. Pravděpodobně strach. Ne ze slabého růstu nebo z eskalace euro-krize, to by samozřejmě nedávalo smysl, ale strach z dalšího uvolňování měnových kohoutů jak v USA, tak v eurozóně nebo i v Číně. Představa, že dnešní super-nízké bezpečné výnosy půjdou díky politice centrálních bank ještě dolů je pro řadu investorů noční můrou a začínají hledat výnosy i na frontách s vyšším rizikem. Asi právě proto akcie i řada komodit začala ignorovat napětí kolem Španělska a zhoršující se makro-čísla a rostou, jako by se nechumelilo.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny