Před čtrnácti dny ECB na tradičním zasedání představila výrazně nižší inflační prognózu a Mario Draghi odmítal dotazy na ukončení měnové expanze jako bezpředmětné a předčasné. Zdálo se, že dřívější osekání politiky kvantitativního uvolňování (QE) je zcela mimo hru. Jako blesk z čistého nebe proto zapůsobilo úterní vystoupení prezidenta Draghiho, na kterém zdůraznil, že “pro-inflační síly” získávají navrch a současně naznačil, že slabší QE nemusí být nutně žádným zásadním utažením měnové politiky. Po bouřlivé reakci trhů (euro posílilo o necelá 2 %) bylo ale ve středu vše jinak.

Řada Draghiho kolegů se snažila jeho vystoupení mírnit s poukazem na to, že byl trhy “špatně pochopen”. Co si z toho vzít, není úplně jasné. Zdá se, že ECB by ráda využila dobré kondice ekonomiky (růst dosáhne v polovině roku 2 %) a na podzim nehledě na nízkou inflaci trochu ubrala nohu z plynu (osekala QE). Lekla se ale prudké reakce trhů a zdá se, že rychle ztrácí odvahu. I tak se jí ovšem nepodařilo zastavit nastartované euro, které po krátké pauze dál rozšiřuje svoje zisky. My nevylučujeme, že dojde na podzim k dalšímu osekání politiky QE, sázka je to však ve světle posledních komunikačních veletočů v ECB nejistá.

Nezbývá než věřit, že výstup z dnešního zasedání ČNB bude jasnější. Čeští centrální bankéři se podle našeho názoru budou snažit spíše vysvětlovat, proč zatím není zapotřebí začít rychle zvyšovat úrokové sazby. Zajímavé v této souvislosti budou především jejich poznámky ke koruně - jak moc se odchyluje/neodchyluje od jejich představ (na tom bude záležet i načasování prvního růstu sazeb). Dalšími důležitými oblastmi jsou politika ECB a rychle rostoucí ceny nemovitostí, respektive vliv těchto faktorů na úvahy ČNB nad sazbami.

Jan Bureš