Řadím ji do série písní s nepopiratelným výchovným a hodnotovým obsahem, ke kterým patří i Lujblanka (neoficiální hymna FSB), Břehy v podání Aleksandra Nikolaeviče Malinina (1958), ale i Kalinka v podání mého přítele, sólisty Akademického souboru písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova, Vadima Petroviče Anaňjeva (1959). Slovo děržava označuje nezávislý suverénní stát, pochází se staré ruštiny, kterou používali v 6. – 14. století východní Slované a je obsaženo i v textu hymny Ruské federace (Rusko - náš posvátný stát).

Dnes (20.12), kdy píši tyto řádky, mnozí vědí, že jsme v historickém zkouškovém období. Současně nevědí, kdo je náš zkoušející a jak dlouho bude zkouška trvat. Mnohým se jeví svět nebezpečný, protože vedeme válku proti covid-19. Ten mutuje a šíří se čím dál rychleji, aniž aby bral ohled na registraci vakcín, fronty na matoucí testy a na očkování, zatím ne pro všechny. Vedeme válku proti rostoucí neposlušnosti občanů. Ti si neuvědomují, že chyby, které se dostaly na veřejnost, představují minimum toho, co se skutečně stalo, a že pouze potvrzují, že jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba. Vedeme obchodní válku kvůli technologiím a technice, o jejímž fungování nemáme tušení. Proto nemůžeme si být jisti, jestli slouží nám nebo někomu jinému a kdo to vlastně je. Cui bono? Protože toho víme a vidíme opravdu málo, je možné ze všeho možného obviňovat pouze ty, kteří jsou velcí, o kterých je co slyšet a vidět v médiích a které prakticky neznáme. Tato kritéria splňují zástupně Rusko, Čína, Irán a Severní Korea, státy označované ve veřejně právních médiích většinou jako konkurenti, nebezpečí a nepřátelé neviditelné demokracie a lidských práv.

Na složité otázky, například Kdo spáchal kybernetický útok na USA?, se proto odpovídá krátce. Podobně jako to udělal americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo (1963): Je to jasné, udělalo to Rusko. Mike Pompeo neřekl, jak na to přišel, ale má se za to, že Rusové se prozradili tím, že útočníka nelze zjistit. Skryli se za americké internetové adresy, takže útoky působily dojmem, že pocházejí z místa, kde napadené firmy působí. Není tedy pochyb, že to byli Rusové, a naváděl je Putin. Podobně je tomu s otrávením Alexeje Navalného (1976). Ten se zotavuje pod ochranou bezpečnostních složek pravděpodobně v SRN, doučuje se a cvičí roli popsanou již v napsaném scénáři povolebního mejdanu v Rusku (2021) s prodloužením do voleb prezidenta (2024). Současně potvrzuje vyšetřování pravdo-kopů Bellingcat & Co obsahem svého rozhovoru (prý) se svým údajným vrahem z FSB (dříve KGB). Údajný vrah si prý myslel, že hovoří se zástupcem generálního tajemníka ruské Bezpečnostní rady (Nikolajem Patruševem). Proto mu prozradil zajímavé podrobností o atentátu a řekl mnoho detailů o operaci, při které se podle jeho slov všechno pokazilo. Na otázku Navalného, proč došlo k selhání operace, (prý) odpověděl, že situace se vyvinula v jejich neprospěch.

Šířit takové bajky v předvečer svátku, Dne pracovníků ruských bezpečnostních služeb indikuje, že pravdo-kopové zkouší, vyšetřují a střílí na dálku, do mlhy a západní veřejnosti. Svými bludy a ignorováním faktů chtějí vzbudit dojem, že mají parapsychické schopnosti a mohou vyšetřovat na dálku i proto, že vyšetřování na místě není v módě a možné, podobně jako je tomu s výukou. Vydávat lež za pravdu jim zatím prochází podle výroku Bernard Shaw (1856 – 1950): Lhářův trest nespočívá v tom, že mu nikdo nevěří, ale v tom, že sám není schopen někomu věřit. Proto nevěří, že kdyby někdo v Rusku chtěl Navalného odstranit, dávno by žil svůj život podle smlouvy s čertem. Nevím, zda věří teorii recipročních systémů amerického inženýra Deweye B. Larsona (1898 – 1990): Hmotný sektor – tělo, Kosmický sektor – mysl a Metafyzický sektor – duch. Někdy také nazývaný kontrolní sektor. Tím jsem dotknul minulosti a oslavy, pro jejíž pochopení trocha historie neuškodí a nikoho nezabije.