Vážený prezident ignoroval skutečnost, že žijeme v prostředí charakterizovaném nejenom absencí důvěry a komunikace, multipolaritou, ale i multikonceptualismem s různými mocenskými ambicemi a hodnotami. Přijetím principu konkurence bez regulace se zmenšuje potenciál pro spolupráci, mizí potenciál dialogu, zvětšuje se riziko konfliktů a zmenšuje se ochota a možnosti řešit globální problémy. Ambice WEF 2019 neodpovídají realitě prostředí, ve kterém se koná.

Nehledě na oznámenou účast přibližně tří tisíc účastníků ze 110 zemí světa, z nich 60 hlav státu nebo vlád, 1900 business lídrů, více než 200 masových medií, 50 členné ruské delegace, stovky účastníků mladé generace, občanských sdružení apod. (kdo jim platí pobyt nevím, mohu si ale představit) nebudu dnes investovat více času na komentování fóra. WEF již dlouho není tím, co bylo a rádo by dále bylo. Dožije li se 50 let, ať je rádo. Radost budou mít účastníci s kvalitativně nižší úrovní, velkými ambicemi, silnými slovy a tlustou peněženkou, kterou milují i doprovázející dámy. Ty a WEF nemohou ovlivnit vývoj dění ve světě, ovlivnit procesy přijímání osudových rozhodnutí v USA, Rusku a ČLR. WEF nemůže ani přispět k organizaci (prezidentem Maurerem požadovaného) dialogu mezi elitami a občany.

Nebudu investovat čas ani na komentování mezistátní smlouvy Francie - SRN, dnes podepsané v Cáchách v den 56. výročí uzavření tzv. Elysejské smlouvy. O nové smlouvě jsem věděl téměř tři měsíce před jejím podepsáním. Když jsem diskutoval novou smlouvu s několika známými, nikdo mi nevěřil. Proto jsem nic nenapsal a nezveřejnil. Skutečnosti, že poslanci EP o její přípravě veřejnosti nic nesdělili, že se o smlouvě v EP nediskutovalo, a že po podepsání smlouvy jsem v evropských mediích nečetl analýzu rizik a dopadů, mluví samy za sebe. Rizika a dopady vyplývají ze skutečnosti, že o přátelství mezi státy je možné hovořit pouze v homeopatických dózách, že paralelně ožívá historická animozita mezi Francii a Italií, a že bývalý šéf stratég prezidenta Trumpa, Steve Bannon připravuje půdu pro založení centra evropských populistů. Bude pravděpodobně v klášteře Kartaus - Frisulti, poblíž Říma. V klášteře Benediktýnů a Kartausů žije 83 letý šéf a cca čtyřicetiletý vyznavač Steve Bannona. Nevylučuji, že v budoucnosti uslyšíme více o konjuktuře v tomto malebném místě.

V kontextu výše uvedeného a argumentu o nemožnosti opravdového přátelství mezi státy doporučuji lehčí lekci. Tu představuje srovnání fotografii osobností, měst, výroků politiků, účtů za plyn, elektřinu, odpadů apod. vystavených v sociálních sítích před deseti roky a dnes.

Rok 2019 nabízí možnost si uvědomit osudový rok Islámu. Tím je rok 1979. Před 40 roky byl svržen Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr (1919 – 1980). Nahradil ho Sayed Ruhollah Musavi Khomeyni (1902 – 1989), šíitský vůdce protišáhovské revoluce v Íránu. Po příletu z Paříže v lednu 1979, jako uznaný vůdce a nejvyšší náboženský představitel země (tzv. valije fakíh) vyhlásil Iránskou Islámskou republiku. S ní spojená islámská revoluce začala měnit život nejen v Íránu a regionu, ale i v EU. Známý je Khomeyniho výrok o hudbě: Hudba narušuje smýšlení naší mládeže. Není žádný rozdíl mezi hudbou a opiem. Obojí různými způsoby vede k otupělosti. Chcete-li, aby vaše země byla nezávislá, pak zakažte hudbu. Hudba je zradou našeho národa i našich dětí. Jako hudbě rozumějící (v mládí houslista), a proto hudbu milující člověk, s ním nesouhlasím.