Jedná se mimo jiné o následky na vztah USA – EU – NATO, na vztahy mezi členskými státy EU a vztah voličů k politikům. Proto se mi nabízí citát Charles Dickense: Neptej se na nic a neuslyšíš žádnou lež… Neptám se, protože vím, že na vše správně odpoví stejně jenom čas.
Brexit bude, nehledě na přibrzdění soudem. Podnikatelé v UK nemají toho času pocit krize a strach z brexitu. Experti mlčí. Bílá kniha k brexitu a návštěva premiérky May ve Washingtonu je v přípravě. Obě mnohé napoví, především co se týče vztahu USA – UK a UK – EU, a tím i k jednotlivým členským státům EU.

Slepený evropský džbán se musí vedle brexitu vypořádat i s jinými skutečnostmi. K nim patří zrušení účasti USA v TPP. Nakolik odchod USA z TPP otevřel dveře Číně a za jakou cenu, odpoví také jenom čas. Nikdo z Čung-nan-chaj (znaky ???), uzavřené vládní čtvrti vedle zakázaného města, nejásá a nebude jásat. EU, a jednotlivé státy EU, také ne. Ty nebudou schopny využít odstoupení USA ke svému prospěchu. Přesto, že zájmy EU nejsou nikde definovány, národní zájmy členských států mizí, nebo se již ztratily v koridorech EK, a Čínou vedené RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership) nabízí EU šanci a výhodu. Zatím se mi ale jeví, že ČR nevyužívá ani výhody kvalitního vztahu se Sýrií. Rekonstrukci Sýrie pravděpodobně nebude realizovat EU, ani za peníze, ani darem. ČR má, podle mého hodnocení, v Sýrii velkou šanci na bilaterální bázi, se podílet na rekonstrukci země. Oficiální delegace s podnikateli létají ale jiným směrem. Proč?

EU zatím nikomu neodpověděla na otázku, zda li byla vypracována dopadová analýza pro případ uzavření, a neuzavření smlouvy TTIP. Za předpokladu, že tato informace není dezinformací, případná nová jednání EU s USA o hospodářské spolupráci nebudou procházkou rájem. Kokrhání odcházejícího galského kohouta Hollande, kdo ví kam, a přizpěvování kancléřky Merkel, nedávají smysl. Stačí si vzpomenout na Mistrály. Stačila jasná prosba z Washingtonu, kohout ztratil řeč a chuť prodat. Lichocením, kterým je zpravidla vyjádřeno podceňování, nastal totiž konec. Doporučuji i v této situaci Dickense: Kdo z hrdosti nepřizná vlastní chyby, nemá hrdost.

Proces vystoupení USA ze smlouvy NAFTA bude nabízet EU a členským státům EU lekci, jak složité je odejít ze smlouvy, které se účastní USA. Bude to výborná příležitost pro srovnání s procesem brexitu. Trump totiž nemůže jednoduše opustit NAFTA. Zatím nikdo neví, jak bude vypadat konečná konfigurace vztahů USA – Mexika a Kanady. Teď, když prezident Mexika odřekl cestu do USA, kvůli platbě za zeď. Jaké následky to může mít na nedávno podepsanou smlouvu CETA? Jaké na NATO členy, kteří neplatí, co mají?

Splnění Trumpova slibu, zabezpečit USA nezávislost od OPEC, představuje jenom na první pohled výhodu pro EU. Trump může dosáhnout nezávislosti například pomocí instrumentů: a) dovozní clo, b) snížení ekologických norem, c) licencování těžby (outer continental shelf), d) podpora výstavby zpracovávajících závodů a exportu, apod. Ty působí hned. Nejpozději tady se octne EU na křižovatce rozhodování mezi USA, Ruskem a OPEC státy, které se vrhnou jako konkurenti do Evropy. Pro Rusko proto představuje splnění prezidentova slibu potenciální riziko s vícerozměrnými následky. O nich nebude v příspěvku řeč.

Bude – li představitelné následky plnění předvolebních slibů kompenzovat společný boj USA a RF proti terorismu, nebo odstoupení RF od nových dodávek 20 raketových motorů RD 180 do USA, nevím. Vím ale, že případná společná akce USA – RF bude velikou výzvou pro lídry EU. Ti se octnou pod sílícím tlakem nadnárodních a národních společností a pod tlakem voličů. I tady platí Dickensovo, Neptej se na nic a neuslyšíš žádnou lež…

Reorganizace NATO, kterou evropská NATO byrokracie, jak se mi jeví, vidí pouze ve zvýšení finančních příspěvků, se mi jeví nedostatečnou, neadekvátní analýze výroků prezidenta Trumpa. Přibližování EU k NATO by si měl každý volič uvědomit ve spojení s často citovaným článkem 5. Smlouvy NATO. Článek interpretovaný jako záchrana, byl ve skutečnosti v celé historii NATO aktivován pouze jednou! Bylo to v září 2001 a bylo to na nátlak USA. Koalice spojenců a partnerů se vydala do Afganistánu bojovat proti teroristům, přestože věděla, že teroristi byli občany Saudské Arábie, blízkého spojence USA. Proč?

Neméně důležité následky pro EU, Rusko a Čínu bude mít postoj USA k OSN. Dnešní náklady OSN jsou cca 40x vyšší ve srovnání s náklady počátku 50 let. 5,4 miliard USD na dva roky práce OSN se sekretariátem zaměstnávajícím 41 tisíc lidí, plus 9 miliard USD na platy 120 tisíc mírotvorců a kombinovaný dluh USA vůči OSN za 2014-2015 ve výši 926 miliónů USD, abych jmenoval jednu část problému a nepsal o UNICEF a dalších, jsou jednou z příčin předvolebního slibu, korupce a transformace OSN do privátní korporace. Ty totiž v posledních létech v tichu platí humanitární akce OSN, a veřejnost to ani netuší. Proto si mohu představit, že reorganizace OSN bude mít vliv i na zahraniční politiku USA. Kromě již iniciovaných škrtů různých programů v zemích a organizacích, které nejsou nakloněny zájmům USA a demokratickým pravidlům ala USA, kam se řadí i OSN, si mohu představit konfrontaci USA, pro začátek s Čínou. Proč?

Za prvé. Reuters s odkazem na ministra obrany Filipín Delfin Lorenzana dnes sdělila, že Pentagon dal zelenou začátku staveb v rámci mezistátní dohody o rozšíření spolupráce v oblasti obrany (EDCA). Jedná se o sklady, kasárna a letištní dráhy na pěti dohodnutých místech. Jaký osud má, nebo jaký osud čeká filipínského prezidenta v tomto kontextu, nevím.

Za druhé. Z US State Department odchází experti, včetně: P. Kennedy, J. Barr, M. Bond, J. Smith a další. To znamená, že vzniká vakuum. Koho na uvolněné pozice vakuum zatáhne, nevím. Vím ale, že to bude výzva pro předpokládaného ministra Rex Tillersona, ale především pro prezidenta Trumpa. V neposlední řadě i pro EU, potažmo Rusko a Čínu.

Za třetí. USA přes americké velvyslanectví v Pekingu a generální konzuláty ve městech Čcheng-tu, Kanton, Šanghaj, Šen-jang a Wu-chan hledají nekomerční organizace. Ty mají do 28. února 2017 představit projekt na vyučování Číňanů o politických a kulturních hodnotách USA. Jedná se o program s neomezeným počtem grantů. V dokumentu se zmiňuje, že s pomocí těchto grantů se americká vláda chystá „rozšířit misi USA v Číně a zlepšit partnerské vztahy" mezi národy těchto zemí, podnikateli a vědeckými institucemi. Hlavním cílem programu je kulturní programování čínského národa, který „je základním kamenem zahraniční politiky USA… Američtí specialisté budou provádět kulturní programování čínského auditoria s pomocí různých vzdělávacích programů — seminářů a tréninků, výstav, hudebních a divadelních představení," stojí v popisu grantu. Reakci Číny na program si dovedu představit. Jestli je něco podobného připraveno pro Rusko, nevím.

Hodnotit slučitelnost uvedeného programu, post inaugurační konání prezidenta Trumpa, volební sliby na adresu Číny, na adresu Ruska a situaci ve světě, ve kterém paralelně k bezradnosti politiky a hospodaření na dluh, vyrůstá trend spojující teoretickou fyziku, matematiku a IT s cílem vysvětlení robotům abstraktní lidské myšlení, dnes nebudu. Proto doporučuji spolu s nebožtíkem Dickensem všem: Užívejte si života. Mrtví budete dlouho. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.