Především proto, že ČLR čelí epidemii způsobené tzv. africkou prasečí horečkou. Virus není nebezpečný pro člověka. Je však nebezpečný, protože neexistuje žádné očkování. Svojí schopností se rychle šířit a zabíjet vepře s malými výjimkami během několika dnů po nákaze, virus a epidemie představují nejenom pro stát pod sankcemi, který kryje svoji potřebu vepřovým vlastní produkcí, v daném případě ČLR, ale pro jiné státy včetně EU, potenciální katastrofu. Především v případě, že se epidemie dostane mimo území ČLR. To nelze vyloučit, jak učí historie.

V kontextu historie epidemií je proto nezbytné posuzovat i rizika tzv. referenčních biologických laboratoří. Ty působí především ve státech bývalého SSSR. Od Ukrajiny počínaje a Kyrgyzstánem konče. V současně době lze identifikovat z veřejně dostupných zdrojů tyto přísně utajované laboratoře v 25 státech. Všechny byly založeny, financovány, jsou udržovány a kontrolovány americkou vojenskou agenturou. Žádná z referenčních laboratoří nespadá pod jurisdikci státu, ve kterém se nachází. Zaměstnanci jsou především občané USA s diplomatickou imunitou, většinou vysoce postavení důstojníci americké armády, kteří jsou odborníky na biologické zbraně a biologický terorismus. Pro doplnění uvádím, že mluvčí amerických politiků pří dotazu, proč se tyto vojenské laboratoře staví?, vždy odpovídají stejně: Je to všechno kvůli ochraně a prosperitě místních obyvatel, protože SSSR po sobě zanechal nebezpečné viry a bakterie.

Zajímavé je, že v době SSSR se žádné prasečí chřipky, africké prasečí horečky a podobné novinky v SSSR nevyskytovaly. Až po rozpadu SSSR došlo k epidemiím, ze kterých ruská vláda skromně obviňovala spojence USA, nebo se tiše se zmiňovala o laboratoři v Gruzii. Zajímavá je skutečnost, že geneticky modifikovaný virus ptačí chřipky, který může být přenášen z člověka na člověka, byl vytvořen ve zdravotnickém centru v Holandsku za pomoci americké národní zdravotní instituce. Připomínám, že EU musela vynaložit miliony Euro na ochranu EU občanů formou vynucené koupě vakcíny od amerických farmaceutických společností. Další zajímavostí z mnoha jiných, o kterých nebudu psát, a pravděpodobně ani masová média nebudou psát, je skutečnost nedávného zveřejnění dokumentů (v anglickém jazyce) bývalým náměstkem ministra bezpečnosti Gruzie, Igora Giorgadze. Jeho veřejné vystoupení, které jsem mohl sledovat na televizní obrazovce, dovoluje podpořit obsah článku v NEO (New Eastern Outlook) ze dne 31. 01. 2016. Autorem příspěvku nazvaného Lugar Bio Laboratory in Tbilisi Latest: It’s Getting Worse by the Day, je Henry Kamens. Článek byl, a možná že i dnes je dostupný ZDE.

V článku se referuje na interview Jeffrey Silvermana, (VT Bureau Chief v Tbilisi) gruzínskému tisku. V informačně bohatém interview se Silverman zmínil o otravě a hospitalizaci pracovníků americké laboratoře v Gruzii. Ty potvrdil i ex-ministr vnitra Gruzie, Valerij Khaburdzania. Byla potvrzena přítomnost H1N1, smrt několika lidí a mnohem více, vše indikující narušení konvence o zákazu biologických zbraní. Na TV zveřejněné a v detailu zobrazené dokumenty a zápisy v angličtině dokumentují smrt z neznámých důvodů, mlžení pomocí Hepatitis C a podobných nevědeckých argumentů. Jsem přesvědčen, že zatím máme štěstí. Proč? Protože nedošlo k pandemii, to jest epidemii velkého rozsahu. Z minulosti známe pandemie moru, cholery, neštovic, záškrtu, černého kašle, chřipky, dětské obrny a dalších chorob. Neuškodilo by proto české veřejnosti se dovědět, jaká je politika vlády ve vztahu k uvedené (americké) záležitosti, a jak je vláda připravena chránit občany ČR v případě epidemie, nebo pandemie, kterou nelze zcela vyloučit v současném chaosu a konjuktuře lži.

Zmiňuji se o prasečí epidemii v ČLR a Lugar Bio Laboratory v Tbilisi i proto, že Západ vedený USA lehce obviňuje prezidenta Assada, Putina a ruskou vládu z útoků a zabíjení zakázanými chemickými látkami v Sýrii, Velké Británii a nedej Bůh, v blízkosti české kotliny. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Až se ale utrhne, bude již pozdě. To nemá nic společného s antiamerikanismem, ale s hloupostí našich vůdců, neznalostí veřejnosti a v neposlední řadě nezpůsobilostí mladých si představit, že mohou být denně obelháváni rodiči a politiky.

Krátce zmíněný antiamerikanismus se rodí v různých podobách, pomalu a jistě, nejenom v ČLR a RF, ale i v samotné EU. Společnost Apple vložila na svěřenecký účet EK více než 14 miliard Euro, tj. zisk udělaný jenom v Irsku. Apple jedná v naději, že tím ulehčí jednání ve sporu o neplacených daních v Irsku. To odmítlo zaplatit daně EK s úroky. Proto zahájila v roce 2017 EK soudní řízení u Evropského soudního dvora. Jak to bývá zvykem u velkých hráčů: Uzavírá se neveřejná mimosoudní dohoda, řízení ve věci končí buď v koši, nebo v archivu. Jsem hluboce přesvědčen, že v případě společnosti Apple tomu nebude jinak.

Jinak si dovoluji připomenout fanouškům internetu a obchodníkům s doménami na nutnost se intenzivněji připravovat na dobu dvou, nebo dokonce tří internetů (USA, RF a ČLR). Doména oneworldtwointernets.com je již léta obsazená, jestli se nemýlím, Bill Bishopem (Axios). Pro avizované chladnější počasí a kratší dny doporučuji se seznámit s příspěvkem autorůDr. Daniel Kliman a Abigail, nazvaném Power Play: Addressing China’s Belt and Road Strategy. Příspěvek byl zveřejněn 20.9.2018 v Center for New American Security.

Kdo se zajímá více o historii, v daném případě historii fotografie a žurnalistiky, může si vzpomenout na Švýcara Walter Bossharda. Narozený 1892 v malé vesnici Samstagern u Richterswil (u Curyšského jezera), Bosshard opustil po ukončení první světové války svoji domovinu a udělal brilantní mezinárodní kariéru jako fotograf-žurnalista. Byl mimo jiné jedním ze tří zahraničních žurnalistů (dalšími byli Američan William L. Shirer, RakušanHarald Lechenperg) účastnících se korunovace afgánského Šáha Mohammed Nadira, a jako první západní žurnalista se osobně setkal s Mao. Byl objektivním zpravodajcem o válce mezi Čínou a Japonskem, historické epizodě, která není do dnes zcela uzavřena. Během let se propracoval na úroveň odborníka na Čínu a vyjednávače mezi Východem a Západem. O Walter Bosshardovi, který zemřel v 1975 ve španělské Ronda, napsal Hugo Loetscher v úvodu knihy Fernsicht. Walter Bosshard – ein Pionier des modernen Photojournalismus : Mit seinen spektakulären Reportagen über Gandhi und Mao, den Krieg zwischen Japan und China oder seine waghalsigen Expeditionen nach Tibet, Turkestan und die Innere Mongolei, erregte er bereits um 1930 weltweites Aufsehen…

Kdo si přeje dovědět se něco o jiné švýcarské osobnosti ( Wilhelm Heinrich Diethlem), která založila (DKSH) dodnes prosperující spolupráci s Čínou a Jihovýchodní Asií, v začátku také s carským Ruskem, může si přečíst úvodní článek v Souhlasu netřeba (ISBN 978-3-00-052470-7), nazvaný Monte Veritá. To není článek o Hoře Pravdy, ale o kopci nacházejícím se 350 metrů nad mořem, jehož vrchol je pouhých 150 m nad úrovní jezera Lago Maggiore. Na tomto kopci jsem si před desetiletími uvědomil, že kopce jsou nejenom krásné, ale i nebezpečné, a že mají duši. Na mně důvěrně známém kopci Monte Veritá hledali nespokojení se sociálním uspořádáním společnosti ke konci 19. století smysl a alternativní formy života. Dnes se mi jeví, že smyslem života většiny z nás, je příběh. Zapomínáme, že vesmír nemá žádný scénář příběhu, ve kterém by byla pro nás nějaká role. Protože neumíme a neučíme se vzdávat fikcí, žijeme ve věku imitace, neustálého napodobování Západu. Tak popisuji tři dekády demokracie v postkomunistických státech Ivan Krastev (předseda Centra liberálních strategií v Sofii, stálý člen Institutu humanitních věd ve Vídni a zakládající člen předsednictva Evropské rady mezinárodních vztahů) a Stephen Holmes (Professor of Law, New York University). Vzdát se fikcí znamená vidět skutečnosti jasněji než dříve. To představuje kvalitnější zkušenost, než kterou nabízí příběh. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele