Zjednodušená odpověď indikuje, že vláda USA se dostala do binární pasti Kremlu, vojska USA jsou vycvičena na útok, ne na obranu a jejich vedení si nechce připustit, že jednou vyvinutý, vyzkoušený a do vojenských útvarů zařazený Cirkon bude použit proti USA. Podobné představuje možnost, že RF může v Karibiku (Nikaragua nebo Kuba) rozmístit také Kalibry s bojovým rádiem až 2500 km, nebo že po 20. sjezdu KS Číny se vyřeší Tchaj-wan a dojde k výstavbě Nikaragujského kanálu, o kterém jsem nedávno psal jako o prostředku ke zchlazení horkých hlav v USA. Jak budou reagovat USA v takovém případě?

1) S pravděpodobností hraničící s jistotou to v USA vyvolá hysterii, odvede pozornost od evropské agendy, dojde k protiútokům v Eurasii, na Ukrajině a rozsáhlá pátá kolona v RF včetně extremistických buněk se bude aktivovat. Rychlé vytvoření systému protiraketové obrany proti Cirkon a Kalibr nese v sobě riziko zruinování USA jako takových.

2) Před popsaným konáním dojde k vojenskému odzbrojení Kyjeva silou a bez plnohodnotné války mezi RF a Ukrajinou, protože loutky v Kyjevě si nevybraly tu správnou ze tří možností: Ukrajina jako neutrální, nepřátelský, nebo žádný stát. Kromě toho politici nepočítají s tím, že ukrajinští vojáci dají přednost životu před smrtí.

3) Nemocné rusofóbní elity v EU a NATO začnou rychle vymírat ne na covid-19, ale na nedostatek k životu nezbytném americkém kyslíku, tj. skutečné podpory. NATO si vzpomene na nenávratnou příležitost oslavit své znovuzrození, které mu umožnil Kreml prosincovou nabídkou dohodnout se.

4) Nevylučuji, že po ohlášení odpovědi Kremlu na NE v Ženevě, Bruselu a Vídni se NATO raději vrátí k hranicím roku 1997, bude lhát, zradí své členy a začne opravdu jednat, než aby se vrátilo do doby ještě dřívější, nebo dokonce poválečné, před svým založením.

Z hlediska strategického plánování, léta letoucí vyhýbání se konfliktům, Kreml umožnil nafouknout USA, NATO a EU svůj vlastní balon falešného sebevědomí až na hranicí samozničení. Mezitím Západ ztratil moc v Asii, nehledě na zůstávající prezenci v Kazachstánu a jinde, ztrácí ji v Africe a také v Latinské Americe. Společenství latinskoamerických a karibských států (SLKS), dohodnuté 23. února 2010 všemi státy Ameriky kromě USA a Kanady, ve kterém jenom Brazílie pozastavila v roce 2020 členství, postaví kříž na kapitánský můstek USA v Jižní Americe. To očekávám po prezidentských volbách v Brazílii a po oznámení o ruské vojenské bázi v jednom členském státu nebo více státech společenství.

O vnitřních problémech v USA, v EU a zbytku Evropy nebudu referovat, podobně jako nebudu referovat podrobněji o roli ČLR ve strategickém myšlení a plánu Kremlu kromě zmínky, že podle osobního hodnocení, Kreml nepředpokládá aktivní účast ČLR v realizaci plánu, předpokládá pouze její neutralitu. Pokud by ale USA se z vývoje nové situace nepoučily, mohu si představit, že by v určitém okamžiku ČLR a případně i Mexiko mohly vyhlásit sankce, které by nevylučovaly urychlení nebo dokonce zhroucení americké ekonomiky. Připomínám, že v případě velkého konfliktu s RF a ČLR, USA nemají mezi největšími světovými armádami skutečné spojence. Nevděk světem vládne, traduje se. Nebo se zfilmuje pohádka trochu nepodařeně, jako ve východoněmeckém filmu s nebožtíkem Jiřím Menzlem z roku 1972. Nebo se popíše s výtečným humorem jako v autobiografickém návratu Ephraima Kishona (1924-2005) do historie se satirickým vyprávěním omylů, směšností a absurdit natropených socialismem, k jehož nové formě kráčíme mílovými kroky s pomocí Bruselu a zrádců. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele