V Asii naopak trhy včera zaujala zpráva týkající se výsledků čínské obchodní bilance za rok 2011, která s ohledem na zpomalující růst vývozů přiměla řadu investorů uvažovat o tom, že soudruzi v Pekingu budou muset přitopit pod kotlem domácí poptávky, aby povzbudili zpomalující ekonomiku.

Jak spolu dvě výše uvedené zprávy souvisí? Zdánlivě nijak, ale jisté pojítko tady je. Čínská obchodní bilance sice v roce 2011 skončila s přebytkem avšak “jen” ve výši 2,3 % HDP. To je dost razantní pokles oproti rekordu z roku 2007, kdy obchodní přebytek dosáhl 7,5 % HDP. Navzdory tomuto poklesu ale i faktu, že dovozy stále velmi rychle rostou (v roce vzrostly o cca čtvrtinu), mají ostatní země tendenci Čínu obviňovat z toho, že manipuluje se svým kurzem, resp. že jej výrazně podhodnocuje.

Přejděme však nyní do Evropy a srovnejme čínské statistiky s těmi německými. Obchodní přebytek Německa v roce 2011 bude někde na úrovni 6,2 % HDP, přičemž na rozdíl od Číny se za poslední roky tento ukazatel nijak zásadně nemění. Jinak řečeno, měnovým manipulátorem, který využívá podhodnocenou měnu dnes není Čína, ale Německo (mimochodem jediná velká země EMU, jež má s Čínou obchodní přebytek). Asi netřeba dodávat, že současné oslabování eura pozici německého zahraničního obchodu ještě dále vylepší.

Má-li dojít k záchraně eurozóny, pak výše uvedené poměry se musí změnit. Nemohou to však být jen škrty v italském státním rozpočtu, jež zajistí, že dojde k redukci německého obchodního přebytku. K tomu musí přispět i sami Němci - např. tím, že uvolní rozpočtovou politiku. Zatím to tak nevypadá, neboť německá kancléřka spíše hledá cesty k vyšším daním - viz její souznění s prezidentem Sarkozym a jeho nápadem na zavedení daně z finančních transakcí...

Jan Čermák
Analytik ČSOB