Mediální dělostřelecká příprava na večerní zasedání skupiny ministrů financí Eurogroup již naznačovala, že dosažení kompromisu bude nereálné. A tak se také stalo - eurozóna vedená Němci nabídla nové řecké vládě prodloužení stávajícího úvěrového programu. Ta označila návrh za absurdní, vyjednávání za ztrátu času a práskla dveřmi.

Scénář Grexitu je zase o něco realističtější, byť do konce února zbývá ještě prostor proto udělat kompromis na poslední chvíli. Nicméně urážliví Řekové si musí uvědomit, že nelze jednat až do konce února, kdy stávající program končí, neboť pokud dojde k jeho změně, budou jej muset možná projednat některé národní parlamenty. Zároveň paradoxně snižuje manévrovací prostor řecké vlády i umírněná reakce trhů, kdy trhy buď s Grexitem nepočítají, anebo nepovažují Řecko za systémově důležitou entitu eurozóny. Ať tak či onak, řecké strašení nákazou plynoucí z toho, že po vypadnutí Řecka z eurozóny začíná konec světa, nezabírá.A jaký bude další postup? Vše má v podstatě v rukou ECB. Pokud se Řecko nebude chtít s věřiteli dohodnout do konce února a přijde o levné úvěrování ze strany MMF a EU, vystaví nejen stát riziku bankrotu, ale především domácí banky. Ty již dnes čelí velkému odlivu depozit, přičemž to je v konečném důsledku ECB, která rozhoduje, zdali přes záchrannou agenturu ELA (Emergency Liquidity Assistance) může tyto instituce držet nad vodou tím, že jim poskytne eurovou likviditu. Její další poskytování (proti kolaterálu) je však pevně navázáno na existenci jasného programu pod dohledem evropských institucí. Kyperská bankovní krize v roce 2013 pak ukázala, že vláda, jež ztratí přístup na kapitálové trhy, může s věřiteli různě licitovat, avšak na ECB je krátká. Pokud ECB odmítne eurovou likviditu domácím bankám poskytovat – tak jako se to stalo na Kypru – hra končí a zadlužená vláda se musí rychle „postavit do latě“. V opačném případě riskuje akutní bankovní krizi, která zemi vynese za hranice měnové unie.

Jan Čermák
Analytik ČSOB