Zde se rýsují dva zřejmé trendy, které budou na jedné straně dluhopisům jednoznačně ubližovat a na straně druhé vybraným pevně úročeným instrumentům (jež v sobě obsahují kreditní riziko) pomáhat. Oba trendy pak spojuje společná příhoda o tom, že konjunkturální statistiky ve většinové části globální ekonomiky se začínají vylepšovat. S tím jak (i dluhopisoví) investoři začínají věřit, že krize je definitivně pryč a růst se rozjíždí (tedy alespoň ve světě), tak očekávají, že v blízké budoucnosti začnou růst reálné úrokové sazby a zároveň s optimismem klesá averze ke kreditnímu riziku. Tento fenomén již začínáme pozorovat nyní, kdy výnosové křivky u superbezpečných dluhopisů prohlubují svůj pozitivní sklon a zároveň klesají rizikové marže na periferii EMU, resp. na trhy se vrací některé země, které až donedávna nebyly schopny své dluhopisy na trhu udat (viz předevčírem například Irsko). Ve světle těchto trendů lze přitom konstatovat, že současné fiskální tanečky EU okolo možného “přenastavení” parametrů Paktu růstu a stability jsou trhy dluhopisů zcela ignorovány.

Budeme-li předpokládat, že globální oživení opravdu nabere na síle, pak výše uvedené trendy na trzích dluhopisů mohou přetrvat poměrně dlouho s tím, že výše uvedenou “story” může nakonec vystřídat méně přívětivý příběh, kdy hlavní centrální banky začnou pomalu zvažovat “exit” ze současných uvolněných měnových podmínek. V tu dobu se již do výnosů dluhopisů mohou začít vkrádat i vyšší inflační očekávání, což by byl fenomén, ze kterého by neměla radost žádná aktiva - snad s výjimkou komodit. V tu chvíli budou muset centrální banky restriktivně zasáhnout, což by v prvním kroku znamenalo odstranění nestandardních opatření (zrušení nákupů dluhopisů) a následně by došlo i ke zvýšení základních úrokových sazeb.