A zvláště pak dorůstající generace je vychovávána v pocitu, že poválečný odsun v roce 1945 byl něco špatného, nespravedlivého a zavrženíhodného. Ostatně i exministr Schwarzenberg v lednu 2013 prohlásil, že prezident Beneš by byl v dnešním světě postaven před válečný soud. Následně se rozběhla vášnivá debata, co všechno Češi Němcům provedli. Ostatně tolik opěvovaný film Habermannův mlýn je toho důkazem. A ve stejném duchu se učí i na našich školách.

Na echo24.cz se dočtete, že poprvé od roku 1945 převažuje většina, která si myslí, že vyhnání Němců bylo nespravedlivé. Podle průzkumu CVVM jde o poměr 38:37. Jedná se o velmi těsný výsledek, ale i ten nám řadu věcí naznačuje. Na tomto výsledku je vidět, jak účelně zapůsobila a působí kampaň, kdy se v souvislosti s poválečným odsunem Němců zmiňuje pouze rok 1945. Mluví se o nepravostech, kterých se Češi na Němcích dopustili. Mluví se o lidských životech. Mluví se o tom, že odsunutí neměli kam jít. Mluví se zabaveném majetku. Ale už se nemluví, co roku 1945 předcházelo.

Bylo to nacistické Německo, které rozpoutalo nejděsivější a nejkrvavější válku v historii lidstva. A to již podruhé v jednom století. Německá touha vládnout Evropě neměla s nikým slitování. Na základě Mnichovské dohody, jejímž podepsáním zradili Britové a Francouzi Československo ve falešné víře, že obětováním středoevropského státu si zachrání vlastní kůži, byla rozbita Československá republika. Republika ztratila přes 41 tisíc kilometrů čtverečních svého území. Na vyklizení pohraničí bylo pouhých 10 dnů. Lidé přišli o podstatnou část svého majetku. Nikdo se nikoho neptal, zda má kam jít, kde bude spát, či co bude jíst.

Po Československu přišlo na řadu Polsko. Následně došlo i na Francii. Velká Británie se udržela nad vodou snad jen díky nezdolnosti Winstona Churchilla a posléze i pomoci Spojených států. Lví podíl na porážce nacistického Německa měla i Rudá armáda. Byť to dnes není korektní říkat. Od září 1938 do května 1945 zažívali lidé permanentní strach, který byl ještě znásoben osudem Ležáků a Lidic. Příslušníci gestapa neměli při svých výsleších s nikým slitování. Mnoho lidí na následky výslechů zemřelo. Mnoho rodin tak ztratilo své živitele. A tudíž i mnoho rodin bylo následky druhé světové války poznamenáno na několik příštích desetiletí.

Český národ (a nejen on) se po září 1938 a definitivně po březnu 1939 stal otrokem svého velkého západního souseda. Na Čechy bylo pohlíželo jako na podlidi, kteří budou časem vymazáni z povrchu zemského, stejně jako Židé. Díky všem těmto událostem byl mezi Čechoslováky a Němci vytvořen tak hluboký příkop, který neumožňoval poválečný život pod jednou vlajkou. Odsun byl nutný.

A to nejen v Československu. Někdy mám pocit, že odsun Němců proběhl jen na území Československa. Omyl! Současně se nelze divit, že odsun řada lidí pojala jako pomstu Němcům. Na tyto události se nemůžeme dívat optikou dneška. A nelze se ani vcítit do pocitů těch, kteří ve válce ztratili své blízké, kteří byli vyslýcháni gestapem, kteří museli v 38. opustit své domovy,kteří byli roky v koncetračních táborech a kteří byli nuceně nasazení a mnoho dalších osudů.

Jestliže se chceme bavit o roce 1945, začněme nejdříve rokem 1938. Každý následek má svou příčinu. Bez Mnichova v 38. by nebyl odsun v 45. A takto postupujme u každé etapy našich dějin. Dnes je opět moderní upravovat dějiny podle toho, jaký směrem fouká vítr. Nelze smést z Němců odpovědnost za 1. i 2. světovou válku. Stejně jako nelze smést lví podíl Rudé armády na osvobození Československa. Bez Rudé armády by to nešlo.

Stejně jako by to nešlo bez té britské a americké. Proto absolutně nesouhlasím s neúčastí našich i západních politiků na moskevských oslavách konce 2.světové války. Je to neúcta k vojákům, kteří položili životy za naši svobodu. Je hanebné hrát politické hry na hrobech těch, kteří již k tomu nemohou nic říci. Stejně hanebné je překrucovat dějiny jenom proto, že se chceme zalíbit současnému německému establishmentu.

Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.