Podnikatel i ministr se chovají jako nedospělé děti a dodejme, že politické a právní kultuře v této zemi opravdu neprospívají. Nejprve k panu Jančurovi. Když nemá důkazy ani indicie, které vyndá z rukávu, nemá tohle vůbec říkat. Pokud má dojem, že řekl nahlas veřejné tajemství, stačilo dodat slůvko „prý“ nebo „o Kalouskovi se říká“.  

V západní politické kultuře není běžné, aby se politici a veřejné figury mezi sebou soudili, a to ani v občanském řízení, tedy o náhradu škody. Už vůbec ne v oblasti trestní, tedy ve věci pomluvy, což je přesně to, co Kalousek bohužel učinil. Ve Spojených státech je to stanoveno soudními precedenty a výkladem Nejvyššího soudu. V západní Evropě to sice explicitně stanoveno není, ale praxe je v zásadě obdobná.  

Co se skrývá za touto filozofií? Politici a veřejné osobnosti mají být chráněny méně, nikoli více než obyčejní lidé nebo občané. Soudní systém nemá být zatěžován vzájemnými spory politiků a veřejně známých osobností.  

Politik je pořád na očích, pořád na veřejnosti – jeho slovo má platit. Je v jeho zájmu, aby mělo váhu i důvěru i bez berličky soudní pečeti. Stačí, aby Kalousek řekl: není pravda, že jsem zloděj. Politik, který se ohání soudy, dává najevo slabost autority svého slova, dává najevo, že ví, že si myslí, že jeho slovu lidé nevěří.  

Co kdyby náhodou Kalousek narazil na pečlivého, přepečlivého soudce? V našem právním systému to není Jančura, kdo musí snést důkazy pro své tvrzení. Co kdyby soudce začal rozebírat přátelství ministra financí se zbrojním magnátem Richardem Hávou? Co kdyby se soud ptal na to, proč se Kalousek vždy tak mocně zastával japonské banky Nomura a její role v případu IPB? Co kdyby soud začal rozpitvávat počátky Kalouskovy politické kariéry včetně jeho angažmá v dozorčí radě Plzeňských pivovarů?  

Copak Kalouskův stranický šéf Schwarzenberg nepravil v mnoha rozhovorech, že „nejlepší hajný je bývalý pytlák“? A všichni víme, koho tím myslel. Stejně tak ministr zahraničí vypráví o dobách – tedy ještě, než se Kalousek polepšil – kdy se pomáhalo spíše stranické pokladně, než se hrabalo do vlastních kapes. Sám Kalousek říkává o sobě věty, že nebyl žádný andílek apod. Co tím přesně myslí? A, když už jsme u toho, jaké jsou jeho vztahy s panem Šťávou z Bechyně?  

To, že je Kalousek největší zloděj, je holá pitomost. To však neznamená, že při důkladném trestním řízení nemusí vyjít na světlo leccos nepříjemného nebo leccos, co zavdá podnět k různým spekulacím.

Vyšlo na rozhlas.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.