Přeběhlíci do našeho politického života pronikli poprvé během druhé Klausovy vlády – vzpomeňme na protřelého poslance Wagnera a mladičkého Teplíka – aby se postupně stali pevnou součástí zdejšího politického života – snad s výjimkou doby Opoziční smlouvy, kdy opravdu nebyli potřeba. Ukázalo se, že existence přeběhlíků není závislá na rozdílu hlasů mezi vládou a opozicí. Přeběhlíkům se dařilo jak během vlád, které disponovali většinou jednoho hlasu, stejně jako v dobách, kdy měla vládní koalice výraznou většinu, což byl třeba případ Nečasovy vlády.  

Přeběhlictví se vyskytuje ve dvou formách. První forma přeběhlictví nevypadá příliš vábně. Jde o poslance, kteří za příslib nějaké budoucí výhody nebo teplého místečka zradili program, kvůli kterému byli zvoleni a obrátili se zády ke straně, s jejíž pomocí a za jejíž peníze do Parlamentu pronikli. Naštěstí existuje ještě jiná forma přeběhlictví, která vyvažuje nepěkný obraz formy první. Jsou to přeběhlíci, kteří odmítli tupý diktát stranických sekretariátů a naopak se rozhodli naslouchat hlasu svého poslaneckého svědomí. To jim umožnilo podívat se na současnou politickou situaci konstruktivně, bez falešných ideologických předsudků, přičemž zjistili, že to nejsou oni, nýbrž jejich původní strana, kdo se odchýlil od proklamovaných ideálů. Zvláštností našeho politického systému je skutečnost, že se každý český přeběhlík vyskytuje zároveň v obou verzích. Záleží pouze na tom, ke kterému táboru patří ten, kdo o něm zrovna hovoří.  

Přeběhlictví plně vyrůstá z místního pragmatického chápání politiky jako výdělečné činnosti, která vás má pokud možno zajistit i na dobu, kdy již budete mimo Poslaneckou sněmovnu. Přeběhlictví ovšem vyžaduje zvládnutí specifických politických vlastností, jako je schopnost dostatečně dlouho zvažovat a čekat pokud možno na poslední chvíli, než dospěji k nějakému rozhodnutí, umění se zapírat jak svým bývalým kolegům, tak novinářům a ve vhodnou chvíli předstoupit před kamery a s kamennou tváří tvrdit naprosté nesmysly. Ale ze všeho nejdůležitější je umět dobře počítat.  

Hlasování o vyslovení důvěry Rusnokově vládě tedy může – samozřejmě pouze za určitých podmínek – vygenerovat novou generaci politických přeběhlíků. Pohrdavá slova politiků z druhého tábora o zpronevěření se poslaneckému mandátu budou stejně licoměrná, jako byla v podobných situacích dříve. O rozkvět institutu přeběhlictví se totiž zasloužily všechny politické strany.