Nejde samozřejmě jen o personální rošády v kancelářích vysoce postavených státních zástupců, mnohem důležitější je zmatek, který takové stěhování vnáší do myslí řadových státních zástupců, kteří jsou - jak jsme z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zjistili - ochotni dělat to, co vidí svému šéfovi na rtech. Protože těch samostatných je velice málo, byť - jak ukazuje příklad ze severních Čech – stále ještě existují.
Nejsou to ale jen státní zástupci a soudy, kdo dospívá k protichůdným rozhodnutím. O zmatcích v myslích našich politiků svědčí i fakt, že ministr, který víceméně spojil svoji kariéru s odstraněním pan Rampuly z křesla vrchního státního zástupce, ho před pár lety sám do této funkce posadil.
Media nám o případu doktora Rampuly nabízejí, podobně jako v případu obviněného poslance Ratha, zjednodušený a schematický obraz a řada mainstreamových komentátorů vykresluje nadějný obraz spravedlnosti, která se řídí heslem „padni komu padni“, jak to rád opakuje pan premiér. Jednou tu máme pohádku o boji neohroženého šerifa se zlými padouchy, jindy se zase radujeme nad pádem vrchního padoucha, kterým je pro tuto této chvíli již legendární vrchní státní zametač. Ačkoli je jeho role v zapouzdřování a zahlazování kauz, ve který figurovali politici spojení s vlivnými podnikateli, a ve kterých se vypařili miliardy korun, nezastupitelná, rádo se zapomíná, že se na žehlení těchto kauz podíleli iniciativně i jeho podřízení.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který vyhověl kasační stížnosti ministra Pospíšila je proto důležité nejen samotným verdiktem, jako spíše svým odůvodněním. Nejde jen o popis chyb, který udělal pražský městský soud, který vrátil v zimě Rampulu do funkce. Důležitá je i definice odpovědnosti vysoce postaveného státního zástupce, podrobný popis jeho chyb v jednotlivých případech i nakonec výtka na adresu dozorové státní zástupkyně Dunajové za její nesamostatnost – jak přímo řekl soud alibismus - s jakým se podřídila Rampulově přání neodvolávat se v kauze IPB. Takové zdůvodnění rozsudku není v našich zeměpisných šířkách zcela obvyklé.
Přesto rozsudek odhaluje řadu chronických bolestí naší justice a ukazuje, jak dlouhá bude cesta k její očistě od stereotypů z dob komunistických prokurátorů. Osvícených soudců typu Baxy nebo Šota je pořád méně než soudců typu Sváčka, stejně jako státních zástupců typu Zemana nebo Bradáčové je také méně než státních zástupců typu Dunajové.
Příliš hlasitý jásot tedy není - stejně jako v případě bleskového zatčení bývalého středočeského hejtmana - úplně na místě. Při postupu naší justice není pravděpodobné, že se vůbec dozvíme, kdo je zodpovědný za největší krádeže typu České pivo, krach IPB, CS Fondy a další, stejně se těžko zjistíme aktéry případů systematické korupce v případech armádních zakázek. Natož aby za to byl někdo potrestán. Policie se nyní sice pustila i do krajně podezřelého nákupu letadel Casa, ale z řad našich bývalých i současných politiků se již ozývají důrazné hlasy varující před novými hony na čarodějnice.
Takže i v případě pozitivního vývoje je spíše pravděpodobné, že orgány činné v trestním řízení budou úspěšné u čerstvých případů, jako je již zmíněný případ doktora Ratha. Ale i to by byl významný krok vpřed.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
